Balada

Einstein a jeho dítě,
čili
Ballada o čítárně -
čili
ballada relativní

(Tato "ballada" byla uveřejněna v jednom čísle Chlastatele v roce 1922, kdo je jejím autorem se nám nepodařilo zjistit ...)

1.
Že je všechno relativní
ví už každé dítě,
důsledek však toho divný
tepr uvidíte.

2.
Nesmíte se rozčilovat,
kdyby dejme tomu,
někdo ňákou knihu ukrad'
a odnes ji domů.

3.
On by doved odpovědět
po způsobu jistém,
on že s knihou zůstal sedět
a pohnul se systém!

4.
Kdyby vám však klad' za vinu
někdo pln jsa hněvu,
že vás čekal přes hodinu
někde na randez-vous,

5.
řekněte mu, že je sumec,
máte důvod pádný:
pojem současnosti vůbec
nemá význam žádný!

6.
Když se vína napijete
až se Vám vše točí,
a pak raděj domů jdete
zmizet světu z očí.

7.
Aním náhle ozřejmí se
význam těžké hmoty,
lucerna, že neskolní se,
by vám zula boty.

8.
Když vám stále cosi maří
čelit gravitaci,
což se ještě nejspíš daří
cestou šněrovací,

9.
pak Vás jistě naplnila
touha jenom jedna:
kéž by tady aspoň byla
Einsteinova bedna!

10.
Když pak trefit do postele
dá Vám mnoho práce
řekněte si jen vesele:
To je aberrace!!!

11.
Každý ví, kdo vzdělaný je,
co bývá v čítárně;
té přísluší Weltlinie,
jiná zas vinárně.

12.
Když teď máme žízeň notnou,
učiňme to krátce:
ať se ty dvě křivky protnou!
Toť interpretace!