Ústní část státní závěrečné zkoušky

Průběh ústní zkoušky

Předem upozorňujeme, že některé detaily průběhu ústní zkoušky se liší komise od komise a závisejí i na zkoušejícím. Tento popis je tedy pouze orientační.

Student dostane tři písemně formulované otázky, jednu z každého zkoušeného okruhu, a má zhruba jednu hodinu na přípravu, tj. kolem 20 minut na otázku. Každou otázku zkoušejí vybraní členové komise (minimálně dva). Student použije písemné zápisky, které si zhotovil při přípravě, a doprovází je ústním výkladem. Zkouška probíhá interaktivně, tj. zkoušející se studentem komunikují, kladou doplňující otázky, upozorňují na chyby, diskutují se studentem, někdy pomohou překlenout obtížnější místa. Tato fáze trvá 15-20 minut na každou otázku.

Podoba otázek a očekávání zkoušejících jsou přizpůsobeny omezenému časovému rámci přípravy i zkoušky. Není čas věnovat se dopodrobna složitějším důkazům nebo probírat každý detail položené otázky. Cílem je k zadané otázce vybrat a uvést ta nejpodstatnější fakta, spolehlivě znát definice základních pojmů a tvrzení nejdůležitějších vět i s předpoklady. Zkoušející může vyžadovat řešení jednoduché úlohy nebo schopnost najít jednoduchý příklad nebo protipříklad. Někdy dojde i na důkaz nějakého důležitého tvrzení, pokud je krátký, někdy zkoušející vyžadují hlavní myšlenky nějakého složitějšího důkazu bez detailů.

Pojetí kladených otázek se může velice lišit. Některý zkoušející zadá dvě slova („skalární součin”), jiný dopodrobna vypíše, co má student dělat, další zadá jednoduchý příklad a bude chtít, aby na něm student ukázal, co ví.

Hodnocení ústní zkoušky

Ústní zkoušku hodnotí celá komise jednou známkou. Obvykle zkoušející navrhnou studentovi známku za každý ze tří zkoušených okruhů, poté se komise dohodne na jednotném hodnocení za celou ústní zkoušku. Pokud je student v kterémkoli okruhu hodnocen známkou „neprospěl”, hodnotí se tak i celá zkouška bez ohledu na výsledky ostatních dvou okruhů. Studentovi se sděluje pouze celková známka za ústní část, nikoli známky z jednotlivých okruhů.

Příprava na ústní zkoušku

Přípravu je třeba přizpůsobit pojetí zkoušky; není vhodné učit se příslušné předměty stejně, jako když jde o zkoušku z jednotlivého předmětu. Je třeba rozlišit velmi důležité věci od méně důležitých a věnovat se jim důkladněji, ale nezahlcovat se v detailech. Je důležité nemít velké mezery a být schopen o jakémkoli státnicovém tématu říci alespoň něco. Je dobré mít také na paměti, že na konci studia už student o řadě věcí ví víc, než v okamžiku, kdy se o nich poprvé dozvěděl - viděl, jak a kde se používají, s čím souvisejí, jak se dají dále zobecnit atd. Měl by být schopen vidět je v trochu širším kontextu. Zabýváte-li se látkou z počátku studia, vzpomeňte si, jak a kde jste se s ní později setkali.

Velmi důležitá je písemná příprava odpovědí na zadané otázky. Je třeba si rozvrhnout čas, abyste si mohli připravit alespoň něco ze všech tří otázek. Pokud jdete k ústní zkoušce s prázdným papírem, těžko se vám budou dávat správně dohromady i ty nejzákladnější věci, které dobře znáte.

Něco není jasné?

S otázkami k průběhu SZZ se obracejte na garanta programu MIT, který je zároveň obvykle předsedou zkušební komise. V květnu se obvykle koná informační schůzka, na které se dozvíte, jak zkouška probíhá.

Podrobnější rozpis požadavků k ústní části státní závěrečné zkoušky