Otázky na uchazeče

1) Priority studia
Všechny programy i formy studia mají stejnou váhu a musí jim být věnována příslušná pozornost. Není možno očekávat, že bychom někdy produkovali v kterémkoli programu (včetně bakalářských) velké počty absolventů, důraz je nutno klást na kvalitu. Přesto se domnívám, že "aplikované" obory mají na fakultě své místo, a to buď v oborech, ve kterých má fakulta výsadní postavení (např. finanční a pojistná matematika) nebo jako doplněk, do kterého mohou přecházet studenti, kteří v průběhu studia zjistí, že se nechtějí věnovat vědecké práci. Do kategorie oborů, ve kterých je fakulta výjimečná, patří svým způsobem i učitelské studium, protože kvalita, kterou zde naše fakulta může produkovat, je nesrovnatelná s programy jiných fakult.

2) Kvalita či kvantita
Možnost b) je v zásadě nepřijatelná. Vedení má v programu rozšíření aktivit směrem ke středním školám, které by mělo částečně eliminovat pokles počtu zájemců o studium.

3) Minimální počet studentů
V současné době se podíl financování podle počtu studentů pohybuje na úrovni ~ 30 % celkového rozpočtu a výuka je ekonomicky ztrátová. Přesto je třeba se snažit nejméně o zachování současného počtu studentů, protože bez nich nutně poklesne i kvantita a kvalita vědecké práce. Odpověď na to, jak toho dosáhnout, je obsažena v předchozím bodě.

4) V případě preferování kvantity, jakou formou?
Jak vyplývá z  předchozích odpovědí, kvantita není naším cílem. Letošní zrušení přijímacích zkoušek ukázalo, že uvažovat tímto směrem by ani nebylo realistické.

5) V případě preferování kvality, jakou formou?
Vrátit se k přijímacím zkouškám by byl zřejmě krok zpět, důvody, pro které jsme je zrušili, přetrvávají. Nejdůležitější jsou jednotlivé zkoušky, při kterých je možno znalosti prozkoušet podrobně. Další je kvalita bakalářské, diplomové a disertační práce. Více je možno najít v odpovědi na následující bod.

6) Pětileté studium
Znovuzavedení magisterského studia je zcela neprůchodné a je otázka, zda by bylo přínosem. Je třeba hlavně dopracovat strukturu navazujícího studia, aby se projevily plně jeho výhody. Studenti, kteří se rozhodnou nepokračovat v dalším stupni, musejí mít možnost ukončit vzdělání tak, aby bylo dostatečné pro praxi na příslušné úrovni. K tomu by měly sloužit aplikované obory. Zároveň je potřeba upravit magisterské programy tak, aby v nich mohli studovat úspěšně i dobří absolventi bakalářských programů z jiných fakult (nebo i z našich aplikovaných oborů), byť za cenu, že studium jim bude trvat déle.

1) Zaměření fakulty
Výzkumná fakulta je termín, který je navržen v "Bílé knize terciárního vzdělávání". Kritéria pro tento název (podíl vědecké činnosti, podíl doktorských studentů, atd.) fakulta splňuje, ale není jasné, co z takového označení bude plynout v ekonomické oblasti a zda se tedy projeví na odměňování pracovníků.

2) Personální politika a demografické složení akademické obce
Tyto otázky jsou povětšinou zodpovězeny ve volebním programu. Generační výměna je podporována pravidelným vypisováním konkurzů na mladé odborné asistenty. Příchod skutečně kvalitních pracovníků i středního věku je žádoucí, ale není možno ho podporovat centrálně, záleží na aktivitě pracovišť fakulty.

ad D1,2: Pro sestavování rozpočtu je základní jednotkou sekce. Výpočet odvodu na centrální aktivity se sice odvíjí od součtu mzdových prostředků, vyplacených pracovníkům příslušné sekce, ale vztáhnout to na jednotlivé kategorie pracovníků není možné. Výše průměrných platů v jednotlivých kategoriích je věcí mzdové politiky pracoviště (sekce) a centrální opatření by bylo proti zásadě co největší autonomie sekcí.

ad D5,6: Spolupráce s průmyslem je jistě žádoucí, ale musí vyplývat ze zaměření pracoviště, jeho kontaktů atd. Myslím, že v tomto ohledu jsou nejlepší pobídkou granty, vypisované průmyslovými podniky, o další motivaci z centrálních prostředků jsme neuvažovali. Žádný předpis není navěky, ale proti uvedené směrnici zatím nikdo nic nenamítal. Pokud přijde konkrétní podnět, budeme se jím samozřejmě zabývat.

ad G3: Vedení výuky na středních školách, ať již povinné nebo formou seminářů, přednášek k aktuálním tématům či vedení kroužků je jedna z forem, kterou bychom chtěli rozšířit. Není přitom tak důležité, kdo bude výuku platit. Každý dobrý student nám přinese kromě uspokojení a spoluúčasti při výzkumu i kolem 300 tis. Kč, takže to za námahu i nějaké výdaje s tím spojené určitě stojí.

1) Pokud naše snahy o získání dobrých studentů nedokáží kompenzovat výpadek, musíme se poohlédnout po jiných zdrojích. Máme stále potenciál v doktorském studiu a ve studentech ze zahraničí. Dále je možno doufat, že výzkumné fakulty budou financovány lépe, pokud ovšem tuto kategorii bude novela zákona o vysokých školách obsahovat.

2) Zásadou, na které stojí sestavování rozpočtu je, že sekce dostane veškeré prostředky, které si vydělá. V tomto systému není místo pro nějaké vyvažování. Nerovnováha mezi sekcemi (pokud by k ní v důsledku nové metodiky došlo) je automaticky do jisté míry vyvažována způsobem výpočtu odvodu na centrální aktivity. Metodika výpočtu příspěvku na vědu je známa již nyní a uplatňovat by se měla postupně od roku 2009. Sekce mají dostatek času, aby se přizpůsobily.

3) Prozatím se vždy od kandidáta na děkana očekávalo, že přijde sám s návrhem proděkanů ještě před volbou. Tento návrh je důležitý pro rozhodování senátu, protože vedení fakulty je nutno považovat za jeden celek.