Učitelství fyziky-matematiky pro SŠ
1. Učitelství fyziky-matematiky pro střední školy
Garantující pracoviště: Katedra didaktiky fyziky
Oborový garant: doc. RNDr. Zdeněk Drozd, Ph.D. (KDF)
Garant za pedagogiku a psychologii: doc. PhDr. Isabella Pavelková, CSc. (KDF)
Doporučený průběh studia
Student si k povinné výuce zapisuje ještě výběrovou výuku a doporučené volitelné předměty minimálně v takovém rozsahu, aby za celé studium získal alespoň počet kreditů nutných k připuštění ke státní závěrečné zkoušce. Povinná výuka je v následujícím přehledu vyznačena tučným písmem.
1. rok studia
| kód | Předmět | Kredity | ZS | LS | |
| NPED034 | Pedagogika I | 3 | 2/0 Z | — | |
| NPED035 | Pedagogika II | 3 | — | 0/2 Z | |
| NPED033 | Psychologie | 6 | — | 2/2 Z | |
| NUFY104 | Fyzika kondenzovaného stavu | 4 | 3/0 Zk | — | |
| NUFY018 | Jaderná fyzika | 1 | 3 | — | 2/0 Zk |
| NDFY045 | Praktikum školních pokusů I | 4 | 0/3 Z | — | |
| NDFY046 | Praktikum školních pokusů II | 4 | — | 0/4 Z | |
| NDFY043 | Didaktika fyziky I | 5 | 2/1 Z+Zk | — | |
| NDFY031 | Pedagogická praxe z fyziky I | 1 | 1 týden Z | ||
| NDFY032 | Pedagogická praxe z fyziky II | 1 | 2 týdny Z | ||
| NDIM001 | Didaktika matematiky | 6 | — | 2/2 Z+Zk | |
| NUMP021 | Moderní matematická analýza | 6 | 2/2 Z+Zk | — | |
| NUMP020 | Algebra II | 6 | — | 2/2 Z+Zk | |
| NDIM005 | Pedagogická praxe z matematiky I | 1 | 1 týden Z | ||
| NDIM006 | Pedagogická praxe z matematiky II | 1 | 2 týdny Z | ||
| NSZZ023 | Diplomová práce I | 6 | — | 0/4 Z | |
| NPED044 | Psychologická a pedagogická reflexe pedagogické praxe | 1 | 0/1 Z | — | |
| NMUM468 | Praktické aspekty vyučování matematice | 2 | — | 0/2 Z | |
| NUMV090 | Teorie her | 2 | — | 2/0 Z | |
| NUMV100 | Psychologické drobnosti pro učitele | 2 | 0/2 Z | — | |
| NMUM365 | Seminář z kombinatoriky a teorie grafů | 2 | — | 0/2 Z | |
| NMUG404 | Vybrané kapitoly z diferenciální geometrie | 5 | — | 2/2 Z+Zk | |
| NUFY010 | Elektronika | 3 | 2/0 Zk | — | |
| NUFY084 | Praktický úvod do elektroniky II | 3 | — | 0/2 Z | |
| NUFY045 | Jaderná fyzika | 3 | — | 0/2 Z | |
| NTMF111 | Obecná teorie relativity | 4 | — | 3/0 Zk | |
| NDFY029 | Problémy fyzikálního vzdělávání | 3 | 0/2 Z | 0/2 Z | |
| NDFY056 | Heuristické metody ve výuce fyziky III | 3 | 0/2 Z | — | |
| NDFY057 | Heuristické metody ve výuce fyziky IV | 3 | — | 0/2 Z | |
| NDFY042 | Vývoj fyzikálních experimentů | 3 | 0/2 Z | — | |
| NJSF110 | Seminář fyzikální olympiády I | 3 | 0/2 Z | — | |
| NJSF111 | Seminář fyzikální olympiády II | 3 | — | 0/2 Z | |
| NPED015 | Pedagogický seminář I | 3 | 0/2 Z | — | |
| NPED016 | Pedagogický seminář II | 3 | — | 0/2 Z | |
| NPED022 | Rétorika a komunikace s lidmi I | 2 | 0/2 Z | — | |
| NPED042 | Rétorika a komunikace s lidmi II | 2 | — | 0/2 Z | |
| NDFY055 | Fyzikální vzdělávání ve školních vzdělávacích programech I | 3 | — | 0/2 Z | |
| NDFY058 | Fyzikální vzdělávání ve školních vzdělávacích programech II | 3 | 0/2 Z | — | |
| NUFY124 | Kvantitativní fyzikální úlohy | 1 | — | 0/1 Z | |
| Kurz bezpečnosti práce I | 2 | 0 | |||
1 Místo absolvování přednášky Jaderná fyzika v rozsahu 2/0 může posluchač absolvovat přednášku Fyzika V v bakalářském studijním programu Fyzika nebo přednášku Fyzika VI pro zaměření Fyzika-matematika pro základní vzdělávání.
2 Kurz je organizován jednorázově zpravidla v letním semestru. Informace jsou vždy před začátkem semestru na http://physics.mff.cuni.cz/vyuka/zfp/ .
2. rok studia
| kód | Předmět | Kredity | ZS | LS | |
| NUFY020 | Astronomie a astrofyzika | 3 | 2/0 Zk | — | |
| NUFY023 | Fyzikální obraz světa | 3 | 2/0 Zk | — | |
| NDFY044 | Didaktika fyziky II | 3 | 0/2 Z | — | |
| NDFY033 | Pedagogická praxe z fyziky III | 1 | 2 týdny Z | ||
| NUMP016 | Logika a teorie množin | 3 | 2/0 Zk | — | |
| NUMP015 | Dějiny matematiky I | 3 | — | 2/0 KZ | |
| NUMP017 | Geometrie III | 3 | 2/0 Zk | — | |
| NUMV043 | Metody řešení matematických úloh | 3 | 0/2 Z | — | |
| NDIM007 | Pedagogická praxe z matematiky III | 1 | 2 týdny Z | ||
| NSZZ024 | Diplomová práce II | 9 | 0/6 Z | — | |
| NSZZ025 | Diplomová práce III | 15 | — | 0/10 Z | |
| NPED043 | Diagnostika a autodiagnostika pro učitele | 2 | 0/1 Z | — | |
| NPED023 | Školský management | 3 | 0/2 Z | — | |
| NUMV048 | Statistika a pojistná matematika pro střední školu | 3 | — | 0/2 Z | |
| NUMV009 | Geometrie a učitel I | 2 | 0/2 Z | — | |
| NDFY068 | Fyzika v kulturních dějinách lidstva I | 3 | 2/0 Zk | — | |
| NDFY069 | Fyzika v kulturních dějinách lidstva II | 3 | — | 2/0 Zk | |
| NDFY029 | Problémy fyzikálního vzdělávání | 3 | 0/2 Z | 0/2 Z | |
| NDFY047 | Praktikum školních pokusů III | 4 | 0/3 Z | — | |
| NDFY048 | Praktikum školních pokusů IV | 4 | — | 0/3 Z | |
Státní závěrečná zkouška
Studium je zakončeno státní závěrečnou zkouškou, která se skládá ze čtyř částí:
- – z obhajoby diplomové práce
- – z ústní zkoušky z fyziky a didaktiky fyziky s praktickou částí týkající se didaktiky fyziky
- – z ústní zkoušky z matematiky a didaktiky matematiky
- – z ústní zkoušky z pedagogiky a psychologie
Podmínky pro přihlášení ke státní závěrečné zkoušce z diplomního aprobačního předmětu
- – získání alespoň 120 kreditů
- – splnění všech povinných předmětů zvoleného oboru
- – odevzdání vypracované diplomové práce ve stanoveném termínu
Podmínky pro přihlášení ke státní závěrečné zkoušce z nediplomního aprobačního předmětu
- – získání alespoň 90 kreditů
Podmínky pro přihlášení ke státní závěrečné zkoušce z pedagogiky a psychologie
- – získání alespoň 40 kreditů
- – splnění předmětů Pedagogika I, Pedagogika II a Psychologie
Diplomová práce
Diplomová práce se zpravidla zadává v zimním semestru prvního roku studia. Téma diplomové práce z fyziky nebo matematiky nebo didaktik těchto oborů si student volí po dohodě s pracovištěm garantujícím výuku fyziky pro učitelské obory.
Požadavky znalostí ke státní závěrečné zkoušce z fyziky a didaktiky fyziky
Odborná témata
Student musí prokázat dostatečný fyzikální nadhled nad partiemi fyziky, které bude ve své praxi vyučovat. Musí proto prokázat znalost klíčových experimentů a základních fyzikálních teorií a jejich vzájemných souvislostí. Musí umět vysvětlit a ilustrovat podstatu a význam základních fyzikálních veličin, zákonů a jejich důsledků, experimentálních metod a praktických aplikací. K tomu patří pochopení pojmů a zákonů prolínajících celou fyzikou (energie, hybnost, zákony zachování, rovnice kontinuity, potenciály, pohybové rovnice, oscilace, vlny, postuláty základních teorií), vztahů jednotlivých partií a mezí jejich platnosti a znalost jednotek veličin a hodnot základních fyzikálních konstant.
1. Klasická mechanika a teorie relativity
Základní principy nerelativistické mechaniky. Kinematický popis a pohybové rovnice soustavy částic, tuhého tělesa a kontinua. Zákony zachování. Inerciální a neinerciální soustavy souřadnic. Pohyb částic v homogenním a centrálním silovém poli. Kmity. Vlny v pružném prostředí a tekutinách. Meze klasické mechaniky. Základní postuláty speciální teorie relativity, význam a důsledky Lorentzovy transformace. Relativistická dynamika. Pokusy ověřující důsledky STR. Vztah klasické mechaniky a STR. Prostor, čas a kauzalita; čtyřrozměrný prostoročas. Základní ideje obecné teorie relativity.
2. Elektrodynamika
Základní elektrické a magnetické jevy a jejich kvantitativní formulace. Náboje a látky v elektrických a magnetických polích. Elektromagnetické pole jako samostatný objekt. Maxwellovy rovnice. Energie a hybnost elektromagnetického pole. Rovinné elektromagnetické vlny. Polarizace. Ohyb, interference a lom rovinných elektromagnetických vln. Generování elektromagnetických vln; retardace, koherence vlnění. Meze klasické elektrodynamiky.
3. Termodynamika a statistická fyzika
Principy termodynamického a statistického popisu fyzikálních systémů a dějů, příklady jejich aplikací.
4. Fyzika mikrosvěta
Experimentální východiska kvantové fyziky, základní myšlenky kvantové mechaniky, jejich důsledky a uplatnění v technické praxi. Svět atomů a molekul. Atomové jádro (složení, charakteristiky). Vazebná energie jádra, vazebné síly. Modely jader. Radioaktivita. Jaderné reakce (s využitím v energetice). Elementární částice, jejich vlastnosti a interakce. Experimenty jaderné a částicové fyziky.
5. Fyzika kondenzovaného stavu
Vazebné síly a struktura látek v kondenzovaném stavu. Mechanické vlastnosti látek. Elektrony a fonony; základy pásové teorie pevných látek. Elektrony kondenzovaných látek ve vnějších polích, interakce záření s pevnými látkami. Tepelné, elektrické a optické vlastnosti pevných látek. Magnetické vlastnosti pevných látek. Praktické aplikace fyziky pevných látek (polovodičové prvky, lasery, fotoelementy, supravodiče, kapalné krystaly).
6. Fyzika hvězd a vesmíru
Základy moderních astronomických a astrofyzikálních představ o hvězdách a vesmíru.
Didaktická témata
Student musí mikrovýstupem prokázat schopnost samostatně vyložit zadané téma z níže uvedených okruhů učiva zahrnující demonstrační pokus ze středoškolské fyziky. Musí umět vysvětlit souvislost pokročilejších partií s příslušnými částmi látky probíranými na střední škole a bez nepřípustného zkreslení objasnit danou problematiku na úrovni přístupné středoškolákům. Musí prokázat znalost cílů a obsahu fyzikálního vzdělávání na střední škole a schopnost navrhovat alternativní způsoby projekce fyzikálních poznatků do učiva střední školy. Předmětem diskuse může být i struktura učiva fyziky na SŠ, zavádění fyzikálních veličin, zákonů a teorií do učiva SŠ, metody a prostředky ve výuce středoškolské fyziky, metodika řešení fyzikálních úloh a didaktické funkce pokusů, diagnostické metody.
Student také musí při mikrovýstupu prokázat znalost obsluhy a fyzikálního principu činnosti přístrojů užívaných ve výuce fyziky na školách. Zejména jde o následující přístroje: Ruhmkorfův transformátor, indukční elektrika, van de Graaffův generátor, vysokonapěťový zdroj, elektroskop, měřič náboje, elektrostatický voltmetr, univerzální zdroj, školní trafousměrňovač, rotační odporový měnič, reostat, rozkladný transformátor s příslušenstvím, ampérmetr, voltmetr, wattmetr, ohmmetr, teslametr, RC generátor, osciloskop, souprava pro pokusy s mikrovlnami, WSP 220, vývěva, manometr, přístroje pro demonstraci základních plynových zákonů, vzduchová dráha, souprava GAMABETA. Student musí zvládat i základy práce se systémy typu Vernier, ISES nebo podobných systémů pro počítačem podporované školní experimenty.
Okruhy učiva:
Rovnoměrně zrychlený přímočarý pohyb. Rovnoměrný pohyb po kružnici. Newtonovy zákony. Skládání sil. Mechanická práce a mechanická energie. Archimédův zákon. Proudění tekutin. Mechanické kmity a vlny. Tepelné děje s ideálním plynem. Elektrostatické pole. Vedení elektrického proudu v látkách. Magnetické pole. Elektromagnetická indukce. Střídavé proudy. Elektrické stroje. Elektrické kmity a vlny. Odraz a lom světla. Interference a ohyb světla. Registrace alfa, beta, gama částic.
Požadavky znalostí ke státní závěrečné zkoušce z matematiky a didaktiky matematiky
1. Kardinální čísla, spočetné a nespočetné množiny
Vlastnosti injektivních zobrazení, bijektivní zobrazení, věta Cantorova-Bernsteinova. Mohutnost množiny, spočetné množiny, spočetnost množiny racionálních čísel, nespočetné množiny, nespočetnost množiny reálných čísel.
2. Čísla a číselné obory
Zlomky a racionální čísla; čísla reálná (aproximace reálných čísel, reálné číslo jako limita posloupnosti racionálních čísel); čísla komplexní, jejich zobrazení v Gaussově rovině, Moivreova věta, řešení binomických rovnic a kvadratických rovnic; obory čísel přirozených, celých, racionálních, reálných a komplexních jako algebraické struktury.
3. Podílové těleso oboru integrity, konstrukce tělesa racionálních čísel
Obor integrity, konstrukce podílového tělesa, konstrukce tělesa racionálních čísel.
4. Základní věta algebry, kořenové a rozkladové těleso polynomu
Formulace základní věty algebry (bez důkazu), její důsledky. Konstrukce tělesa komplexních čísel jako kořenového nadtělesa polynomu x2+1 nad R.
5. Kořenové vlastnosti polynomů, rozklad na kořenové činitele, souvislosti násobnosti a derivace
Věta o dělení polynomů se zbytkem. Rozklady polynomů s reálnými a komplexními koeficienty. Derivace polynomů a její souvislost s násobností kořenů. Definice n-té odmocniny z jedné. Ilustrace těchto pojmů v případě tělesa komplexních čísel.
6. Rovnice, nerovnice a jejich soustavy
Metody řešení lineárních rovnic, nerovnic a jejich soustav, kvadratických rovnic a nerovnic, exponenciálních, logaritmických a goniometrických rovnic. Rovnice, nerovnice a jejich soustavy s parametry.
7. Konstrukce tělesa reálných čísel
Konstrukce množiny reálných čísel pomocí desetinných rozvojů. Axiomatický popis tělesa reálných čísel.
8. Funkce a posloupnosti
Relace, zobrazení a funkce; vlastnosti funkcí; funkce lineární, kvadratická, mocninná, nepřímá úměrnost, funkce exponenciální a logaritmická, goniometrické funkce (zavedení, vlastnosti, průběh); funkce inverzní a funkce složená. Zavedení pojmů spojitost funkce, limita funkce, derivace funkce, užití diferenciálního počtu při studiu průběhu funkcí a v úlohách na extrémy. Zavedení primitivní funkce a určitého integrálu, užití integrálního počtu k výpočtu obsahů a objemů. Posloupnosti a jejich vlastnosti, aritmetická a geometrická posloupnost, limita posloupnosti, nekonečná geometrická řada.
9. Spojitost funkcí více proměnných
Okolí bodů v Rn, otevřené a uzavřené množiny, hranice, vnitřek a uzávěr množiny. Spojitá zobrazení z Rn do Rk. Omezené množiny, kompaktní množiny, vlastnosti spojitých zobrazení na kompaktních množinách.
10. Diferenciální počet funkcí více proměnných
Derivace ve směru, parciální derivace, totální diferenciál složeného zobrazení. Lokální extrémy. Věta o implicitních funkcích a její důsledky.
11. Lineární diferenciální rovnice
Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu, homogenní a nehomogenní rovnice, fundamentální systém řešení, partikulární řešení. Metoda variace konstant, Wronského determinant. Rovnice s konstantními koeficienty, charakteristický polynom, vícenásobné a komplexní kořeny charakteristického polynomu, speciální pravé strany.
12. Dvojný a trojný integrál
Riemannův vícerozměrný integrál. Fubiniova věta, věta o substituci. Horní a dolní objem, měřitelné množiny. Užití dvojných a trojných integrálů v geometrii a ve fyzice, výpočet objemů a povrchů těles.
13. Křivkový integrál prvního a druhého druhu, Greenova věta
Křivkový integrál prvního a druhého druhu, délka křivky, potenciál vektorového pole. Greenova věta.
14. Metrické prostory
Metrika, metrický prostor; norma a normovaný lineární prostor. Spojitost funkce na metrickém prostoru. Úplné metrické prostory, Cantorova věta o úplném prostoru. Banachova věta o pevném bodě a její aplikace. Kompaktní množiny a jejich charakterizace.
15. Posloupnosti a řady funkcí
Bodová a stejnoměrná konvergence posloupnosti funkcí. Spojitost limitní funkce. Derivování a integrování člen po členu. Mocninné řady, poloměr konvergence, chování řady na konvergenční kružnici. Mocninné řady elementárních funkcí.
16. Geometrie
Hlavní myšlenky axiomatického zavedení eukleidovské geometrie (přehledně). Neeukleidovská geometrie a její model. Kuželosečky v projektivním rozšíření eukleidovské roviny.
17. Planimetrie a stereometrie
Shodnost, podobnost, stejnolehlost, jejich vlastnosti a užití, řešení úloh z konstrukční geometrie (speciálně užitím mocnosti a kruhové inverze), množiny bodů daných vlastností; prostorové řešení stereometrických úloh. Rovinné obrazce, jejich obvody a obsahy; tělesa, jejich povrchy a objemy, sítě.
18. Analytická geometrie
Vektor, operace s vektory, skalární a vektorový součin; rovnice přímky a roviny, vzájemné polohy přímek a rovin, odchylky, vzdálenosti; rovnice kružnice, elipsy, paraboly a hyperboly, tečny ke kuželosečkám, rovnice kvadrik v základním tvaru.
19. Křivky v E3
Parametrické vyjádření křivky. Tečna, oskulační rovina, hlavní normála, binormála. Parametrizace obloukem. Frenetovy vzorce, křivost a torze. Příklady.
20. Plochy v E3
Parametrizace plochy, tečná rovina plochy. Křivka na ploše a její křivost, Gaussova křivost a její význam. Příklady.
21. Vlastní čísla a vlastní vektory, matice lineárního zobrazení, Jordanův kanonický tvar
22. Fourierovy řady
Trigonometrické polynomy. Besselova nerovnost. Fourierova řada po částech hladké funkce, bodová a stejnoměrná konvergence.
23. Kombinatorika, pravděpodobnost, statistika
Kombinace, variace, permutace (bez opakování, s opakováním) a jejich užití při řešení úloh, princip inkluze a exkluze; binomická věta. Náhodný jev a jeho pravděpodobnost, pravděpodobnost sjednocení náhodných jevů, nezávislé jevy a jejich pravděpodobnost. Základní pojmy deskriptivní statistiky (statistický soubor, absolutní a relativní četnost, aritmetický průměr, modus, medián, směrodatná odchylka, rozptyl).
24. Metody středoškolské matematiky
Vytváření představ a pojmů, klasifikace pojmů, definice; tvorba hypotéz (s užitím neúplné indukce a analogie), věty a jejich důkazy (důkaz přímý, nepřímý, sporem, matematickou indukcí); axiomatická metoda ve středoškolské matematice. Příklady aplikací matematiky.
Požadavky znalostí ke státní závěrečné zkoušce z pedagogiky a psychologie
Při zkoušce student prokáže znalost základních pedagogických a psychologických pojmů a dovednost používat je v odpovídajících souvislostech. Dokáže analyzovat konkrétní pedagogické situace, identifikovat v nich obsažené problémy, zaujmout k nim vlastní stanovisko a zdůvodnit je v kontextu jiných možných řešení. Prokáže schopnost integrovat poznatky z psychologie osobnosti, vývojové psychologie, pedagogické psychologie, sociální psychologie a školní psychologie. Je schopen aplikovat poznatky z pedagogiky a psychologie na daný problém. Při rozpravě nad konkrétními pedagogickými situacemi bude schopen hlouběji analyzovat a vyhodnotit jevy edukační reality a prokáže tak připravenost k převzetí role učitele. Prokáže rovněž, na základě předložené studijní literatury, připravenost k samostatnému dalšímu vzdělávání v oblasti pedagogiky a psychologie. Specifikace otázek, problémů a situací bude odpovídat stupni školy, pro který je student připravován. Zkouška se koná ústní formou.
Témata z oblasti pedagogiky
1. Učení
Učení a jeho nutné předpoklady a podmínky. Vnější a vnitřní motivace. Učební styly. Klíčové kompetence. Studenti se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich integrace. Výkon a úspěch. Sociální aspekty vzdělávání.
2. Učitel jako sociální partner
Osobnost učitele, výukové styly, role učitele v proměnách času, autorita. Sociální dovednosti učitele. Vzdělávání učitelů. Kompetence učitelů. Problémy začínajících učitelů. Spolupráce s rodinou. Sociální interakce mezi učitelem a žákem. Plánování výuky.
3. Cíle vzdělávání
Poznávací a hodnotové cíle v matematice a přírodovědných předmětech. Znalosti, dovednosti a kompetence. Taxonomie vzdělávacích cílů. Cíle v učitelské praxi. Vztah mezi cíli a výstupy vzdělávání. Cíle ve školských kurikulárních dokumentech. Matematická a čtenářská gramotnost.
4. Obsah vzdělávání
Obsah a struktura základních oblastí vzdělávání. Přenos učiva. Kurikulární dokumenty, příprava na hodinu, učebnice, metodické materiály. Standardy vzdělávání. Mezipředmětové vazby, integrované přírodní vědy.
5. Vyučovací metody a organizační formy
Vyučovací metody a jejich rámcová klasifikace. Vyučovací hodina, její typy a fáze, dramatické prvky její stavby. Aktivizující metody a jejich zavádění do výuky. Strategie řešení problémů, problémové vyučování, projektová výuka, kooperativní výuka, heuristická metoda, diskuse, týmové vyučování, případová metoda, inscenační metoda. Didaktické hry a soutěže. Diagnostické a klasifikační metody. Didaktické testy. Hodnocení žáků, klasifikace a slovní hodnocení, funkce hodnocení, rozvíjení hodnotící aktivity žáků, sebehodnocení. Organizační formy výuky. Frontální, skupinová a individuální výuka. Diferenciace a individualizace ve vyučování. Otevřené vyučování, inklusivní vzdělávání, konstruktivistický přístup. Vliv nových technologií, distanční výuka, multimediální prostředky.
6. Vzdělávací soustava
Druhy a typy škol, vzdělávací soustava v ČR, systém výchovného poradenství. ČŠI a hodnocení škol. Domácí vzdělávání. Alternativní školy. Mezinárodní klasifikace stupňů vzdělávání, mezinárodní výzkumy vzdělávání. Autonomie škol. Selektivita a rovný přístup ke vzdělávání. Inkluzívní vzdělávání.
Témata z oblasti psychologie
1. Psychologie osobnosti učitele a učitelské profese
Analýza učitelské profese - učitelská profese a její nároky (klinická náročnost učitelství, nejistoty, ambivalence a dilemata učitelství, prestiž a obtížnost učitelské profese). Posuny v žákovské populaci a jejich dopady na učitelskou profesi. Subjektivní zodpovědnost za úspěchy a neúspěchy žáků. Autodiagnostika učitele - individuální pojetí učitelství, zjišťování vlastních specifik pedagogického působení.
2. Sociální aspekty vzdělávání. Socializace
Pojem a podstata socializace. Mechanismy socializace (sociální učení). Stávání se žákem. Rozdíly mezi rodinnou a školní socializací. Psychologické aspekty spolupráce s rodinou. Interakce učitel - žák (žáci). Sociální poznávání a hodnocení. Percepce žáka učitelem. Zákonitosti procesu připisování příčin po úspěchu a neúspěchu. Kauzální atribuce a školní výkon. Učitelova očekávání (,,sebenaplňující proroctví''). Vznik, funkce a změna postojů. Předsudky a stereotypy Typizování žáků, preferenční postoje učitele, kategorizace učitelů žáky. Struktura a dynamika malé sociální skupiny. Psychologie školní třídy a možnosti intervence v práci se třídou. Činitelé ovlivňující stav a vývoj školní třídy. Sociometrie, metody zjišťování vztahů ve skupině (SORAD). Klima ve školní třídě a ve škole - pojem a základní dimenze (diagnostika třídního a školního klimatu).
3. Psychický vývoj
Periodizace lidského života, základní pojmy vývojové psychologie (vývoj, zrání, učení). Hlavní vývojové oblasti (tělesná, motorická, percepční, kognitivní, řečová a jazyková, osobnostní, sociální, morální). Vývoj v jednotlivých životních etapách: předškolní věk, mladší a starší školní věk, adolescence, dospělost a stáří. Hlavní vývojové koncepce (Erikson, Piaget, Vygotskij).
4. Motivace ve škole
Motivace učební činnosti (struktura žákovské motivace: výkonová motivace, poznávací motivace, sociální motivace, instrumentální motivace, odměny a tresty). Diagnostika žákovské motivace k učení. Krátkodobé i dlouhodobé strategie ovlivňování žákovské motivace. Žákovské zaujetí školní prací (úkolem). Žák v širších biodromálních souvislostech. Vztah k budoucnosti jako činitel žákovské motivace. Volní procesy a jejich diagnostika. Postoje žáků ke škole a vyučovacím předmětům. Žákovská nemotivovanost a motivační vlivy převážně snižující školní výkon (strach a nuda ve škole, motivační konflikty). Překonávání motivačních krizí ve vztahu ke škole. Psychologická rizika a úskalí spojená s hodnocením. Školní úspěšnost - pojetí školní úspěšnosti (rozvoj potencialit žáka - facilitující a inhibující faktory).
5. Učení a poznávání
Pojem učení - podoby učení, vybrané teorie učení a druhy učení. Učení ve školním kontextu: Učení a chyba - práce s chybou. Autoregulace učení - vzdělávací autoregulace (diagnostika a rozvoj). Strategie efektivního učení. Individuální zvláštnosti učení: Kognitivní styl, učební styl (žákovo pojetí učení, učební strategie, učební přístupy). Dětská interpretace světa - žákovo pojetí učiva. Pojem metakognice. Specifické poruchy učení - výskyt, nejčastější projevy, diagnostika, přístup učitele, náprava. Žáci se specifickými edukačními potřebami - žáci s potížemi při učení, žáci pracující pod a nad své schopnosti, nadaní žáci, žáci s poruchami chování.
6. Systém poradenských služeb ve školství
Odborné kompetence pracovníků v systému poradenských služeb ve školství: výchovní poradci, školní metodik prevence, odborník na reedukaci SPU, školní psycholog. Spolupráce s PPP, SPC, SVP. Náročné životní situace. Stres a jeho zvládání. Copingové strategie. Krizová intervence. Lidský vztah jako součást profese. Syndrom vyhoření a jeho prevence. Žáci s poruchami chování. Šikana ve škole a její prevence.
