motto

Závěrka, to je jako dyž votevření voka, záleží na tom, jak dlouho světlo na plotnu dopadá. A clona, to je zas taková jako zornice, co ji má vobjektiv v sobě, rozšiřuje se a zužuje. A tohlencto musíš dát dohromady, aby toho světla bylo tak akorát.

Jan Němec, Dějiny světla (román o Fr. Drtikolovi), Host 2013

Slovo autora

Světlo. Pro fyzika úzká oblast elektromagnetického vlnění s vlnovou délkou mezi 400-800 nanometry. Pro botanika je světlo původcem fotosyntézy, pro chemika možná zajímavost v podobě fotochemických reakcí a chemoluminiscence. Světlo může nabývat různých kvalit. Může být teplé a studené, difuzní a ostré, a podobně. Občas si přejeme vnést do zapeklitého problému více světla, chceme si na něco/někoho posvítit, čekáme na osvícení. A někdy toužíme spatřit světlo na konci tunelu...

Světlo nás obklopuje. Jeho prostřednictvím vnímá svět nejcennější lidský smysl – zrak. Světlo nám umožňuje poznávat svět – jeho barvy v různých odstínech a sytosti – a kochat se jeho krásou. Díky světlu nahlížíme do vzdálených končin vesmíru i do světa buněk, pletiv rostlin a malých částic.

Svět poznáváme skrze světlo a pomocí světla odhalujeme jeho tajemství a nepoznaná místa. Světlo je v rukou fyzika citlivým experimentálním nástrojem, sondou, která vydává svědectví o důmyslné souhře přírodních zákonů.

Díky laseru může být zviditelněna „cesta“ paprsků v různých prostředích. Refrakce, reflexe, polarizace, difrakce a jiné jevy vytvářejí roztodivné tvary a zákony optiky dostávají vizuální podobu.

Světlo dokresluje a vykresluje krajinu, hra světel a stínů prozrazuje její členitost, krajina je jiná za úsvitu nebo za poledne. Jiná je za svitu Měsíce a hvězd. Nebo za tance polární záře. Paprsky světla procházející skrze mraky, krepaskulární světlo, osvětlují krajinu jako nebeské reflektory. Jiné světlo vydávají záblesky blesků letních bouřek. Světlo umožňuje člověku i krajinu pomocí luminografie dotvářet, dosvěcovat.

Světlo je předmětem lovu každého fotografa. Čeká na vhodné světlo. A když se dočká, uzavře jej do malé černé krabičky. Pohled na svět skrz hledáček fotoaparátu nutí k zastavení. A k hledání odpovědí na otázku „Co vidím?“ Světlo je prostředkem i cílem jeho tvorby. To samé světlo, které je pro fyzika úzkou oblastí elektromagnetického záření...

O autorovi

Stanislav Daniš (*1970 v Karlových Varech) Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kde od roku 2003 vyučuje. Poprvé držel fotoaparát v ruce ve věku sedmi let (Corina, na svitkový film) a s malými přestávkami se různých fotoaparátů drží dodnes. Kromě studia struktury látek paprsky Röntgenovými se věnuje fotografování. Mezi oblíbená témata patří krajina, makrofotografie, infračervená fotografie a astrofotografie. Rád také experimentuje s dalšími fotografickými technikami, např. s časosběrnými záběry. Vystavené fotografie byly pořízeny fotoaparáty Canon 50D a Canon 5D Mark II při cestách za polárními zářemi (Island, Norsko) a během experimentování se světlem. Autor výstavy děkuje za zapůjčení některých pomůcek RNDr.Tomášovi Kekulemu, Ph.D. z KVOF.

Ukázka fotografií