Světlo a stíny je téma, na které můžeme nahlížet z mnoha různých pohledů, z mnoha různých oborů. Přestože je výstava instalována na MFF UK, pomiňme teď fyzikální pohled na celou problematiku (ostatně Maxwellovy rovnice naleznou i ti méně fyzikálně zdatní v každé dobré encyklopedii) a podívejme se na světlo z estetického a filozofického pohledu.

Světlu je od nepaměti přisuzována jakási božská podstata pramenící zejména z poznání, že sluneční energie je nezbytná pro možnost života. Odporovat tomuto archetypálnímu pojetí lze, ovšem zde jsem se nechala nést na vlně přirozených reakcí. Proto fotografie a fotomontáže, prezentují světlo oslavným způsobem. Nejinak je tomu i v případě odrazů světla. Odraz znamená zesílení, znásobení toho, co je odraženo. Rodičům proto nenáleží pouze jedna svatozář jako světcům, ale hned několik. Výjimku tvoří pouze portrét muže. Přestože mu chceme vidět do tváře, jeho Já zůstává i přes odhalující zrcadlo skryto.

Stín je chápán jako protiklad světla. Nepřítomnost božského dává prostor pro přítomnost ďábelského. Stín v mém pojetí znamená jednoduchost ve smyslu plošnosti, ubrání dimenze. Budeme-li takto nahlížet život, pak se můžeme v našem životě setkat se situacemi, které budeme prožívat jako peklo. Na druhou stranu zploštění může dát vyniknout tomu podstatnému. Jen je třeba vybrat ten správný stín.

O autorce:

Martina Kekule (1980) pracuje na MFF UK v Praze jako vědecká pracovnice v oblasti fyzikálního vzdělávání. Ve volném čase se věnuje zejména kreativní tvorbě oděvů. Příležitostně fotografuje či vytváří objekty. Působí ve výtvarné skupině PO MOC E MOC.

Plakát