Slovo autora

První laserový paprsek člověk stvořil 16. května 1960. Tedy před 55 lety. Od té doby se výroba a použití laserů rozkošatěla prakticky do všech oblastí lidské činnosti (vlastní zkratka LASER se pak stala slovem symbolizujícím něco velmi přesného a progresivního a jako takové je používáno pro označení nejrůznějších výrobků od bot, hodinek až po automobily).

Historie vývoje laseru je jednou z nejzajímavějších kapitol dějin vědy ve 20. století. Téměř dokonale se zde zhmotňuje přeměna „základního výzkumu“ v nečekaný „aplikační nástroj“ (ačkoliv se o laseru zpočátku mluvilo jako o „řešení hledajícím svůj problém“). Laser je věc, kterou v přírodě nenajdete (s výjimkou jistých vzdálených vesmírných efektů stimulované emise). Možnost jeho existence se vyjevila díky postupnému systematickému poznávání přírodních zákonů. Nám se to dnes může zdát evidentní, ale jednotlivé kroky byly často dílem neobyčejné fantazie či záblesku geniality. Opravdu stojí za to seznámit se s touto historií (doporučuji zejména níže uvedené knihy [1-3]).

Jako amatérský galerista, který provozuje Malou galerii vědeckého obrazu na UK MFF v Praze, jsem původně chtěl v roce 2010 připravit výstavu o historii laseru k padesátému výročí prvního laseru. Většinu fotografií jsem pro ni získal z archivu American Institute of Physics. Při jejich prohlížení mě však velmi zaujal ráz většiny fotografií ve stylu (více či méně aranžovaných) „portrétů v přirozeném prostředí (laboratoří) s atributy portrétovaného“ – tedy laserem a podpůrnými přístroji. Pak, při četbě jednoho ze vzpomínkových článků [William B. Brigdes, IEEE J. Sel. Topics Quant. Electron. 6(6), 887 (2000)], jsem narazil na poznámku, že prezentovaná fotografie je jednou z kolekce fotek „A boy and his laser“. To přesně vystihuje situaci! Na snímcích jsou hrdí tvůrci (případně uživatelé) laserů vedle svého „dítka“. Je to podobné jako fotografie sochaře u jeho výtvoru, strojvůdce na jeho parní lokomotivě, zemědělce vedle traktoru, ... a tak podobně. Je pozoruhodné, jak dokonale provedené jsou některé snímky - nádherné nasvícení a kompozice prozrazují profesionální oko – takže by se daly použít jako ilustrace v knize o fotografickém portrétu.

Vnucuje se tedy otázka: Je dnešní uživatel laseru ještě schopen žasnout nad jeho krásou a výjimečnými vlastnostmi? A dokázali by dnešní „digitální“ fotografové udělat takové fotografie „Člověka a jeho laseru“ jako vznikaly před desítkami let? Co kdybychom se my, uživatelé laserů, v tomto mezinárodním roce světla pokusili více zdokumentovat naše lasery, jejich uživatele a jejich kouzla?

jan.valenta@mff.cuni.cz

Literatura

1. Charles H. Townes: How the laser happened, Adventures of a scientist, Oxford University Press 1999.
2. Jeff Hecht: Beam, the race to make the laser, Oxford University Press, 2005.
3. Joan Lisa Bromberg: The Laser in America 1950-1970, MIT Press, 1991.
4. IEEE Journal on Selected Topics in Quantum Electronics, sv. 6, č. 6, 2000.

Pozvánka