Výstava Orphic představuje tvorbu malíře Heshama Malika, uznávaného a oceňovaného umělce. Jeho dílo čerpá z lidské orální historie, snaží se vytvářet příběhy (často rozporuplné), ve kterých lze rozpoznat osoby, mýty, komunity, potlačované kultury, lásku a boha. Doslovný význam slova “Orphic” je zhruba následující – „vztahující se k“ nebo „být věštcem”.

Obrazy této výstavy pátrají v historii mýtů různých kmenů po celém světě, jak se v jejich historii rodilo exaktní poznání s ohledem na jejich víru a mýtické příběhy. Mezi prvními vědomostmi si lidstvo muselo osvojit znalosti matematiky a vědeckých metod. Znalosti se dále rozvíjely díky zkušenostem a také díky duchovním aspektům, které by měly být spolu navzájem v souladu. Pokud byly ve vzájemné harmonii, mohlo toto osvojování pokračovat.

Hesham je současný moderní umělec. Jeho primárním zdrojem inspirace jsou pozorování a psané poznámky a jedním z hlavních postupů je povšimnout si něčeho nepatrného. Jeho práce s sebou nese nadčasovou krásu kultur a zapomenutých mýtů. Barvy jsou někdy možná až příliš výrazné, přesto je z Heshamových obrazů vždy cítit srdce. Každý z obrazů je doplněn o krátký popisek, který vysvětluje, jak se malíř s vypravěčem příběhu setkal, nebo, kde slyšel a zaznamenal jednotlivé mýty, fakta a příběhy.

Jeden z obrazů pojmenovaný „Bongani” popisuje spojení mezi poznáním a vírou kmene Zulu. Podle kmene Zulu, nelze poznat nebo vnímat svět pouze jedním způsobem. Ve vesmíru existuje spousta jiných světů, některé jsou již dokončené, některé teprve vznikají, některé už stačili zaniknout. Stejně jako mají všechny tyto světy své vlastní slunce a měsíc, také mají své vlastní matematické a vědecké znalosti. Ty mohou být známé nebo je můžeme vnímat, cítit. I když někdy jsou zcela vzdáleny přesvědčení našich předků. Exaktní moudrost koexistuje v symbióze lidské společnosti a přírody, protože všichni jsme propojeni do struktury společného duchovního vesmíru.

Na druhou stranu, například, australští aboridžinci z kmene Nanavut, vsadili na víru ve smrt. Jsou přesvědčeni, že smrt je jedním ze stádií zrození opravdového poznání a vědomostí. Když zemřeme, jsme pohřbeni v zemi, ve které z našich těl odchází naše duše. Duch samotný potom stráví zasloužený čas se svými předky. Během této doby se předkové spojují s duchem samotným a přichází na svět jako nový život. Nové zrození. Tímto způsobem jednoduše přichází na svět vědomosti a znalosti.

„Naučil jsem se, že pro poznání je zásadní samotné neznámo, abychom mohli strukturovat myšlení a vést duši k její k vlastní transformaci. Když člověk něco tvoří, vždycky je to věda. Dílo samotné se pak nemůže realizovat bez pocitu neomezených znalostí a zkušeností,” dodává umělec.

Ukázka obrazů