Hodnocení výzkumných organizací 2012
Dne 8. 2. 2012 Lidové noviny uveřejnily článek o hodnocení vědeckých výkonů institucí podepsaný několika děkany přírodovědně zaměřených fakult.
Vyjádření oslovených představitelů vědeckých institucí
Prof. RNDr. Zdenek Stuchlik, CSc, dekan, Filozoficko-prirodovedecka fakulta Slezske univerzity v Opave (15. 2. 2012, 11:38)
Jako dekan Filozoficko-prirodovedecke fakulty Slezske univerzity v Opave mohu prohlasit, ze se s clankem plne ztotoznuji. Dokonce bych si dovolil tvrdit, ze stavajici system prinasi vetsinou pozitivni aspekty, ackoliv ma k dokonalosti pochopitelne daleko.
prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., dekan, Fakulta elektrotechnická, CVUT (15. 2. 2012, 11:43)
S obsahem souhlasim a tento souhlas v pripade potreby rad vyjadrim svym podpisem. Jsem clenem poradni komise RVVI pro technicke vedy a nezivou prirodu a myslim, ze podobny nazor ma i rada clenu nasi komise.
prof. Ing. Otomar Linhart, DrSc. děkan – Fakulta rybářství a ochrany vod JU, ředitel – Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz (16. 2. 2012, 16:58)
Jako děkan fakulty a ředitel centra výzkumu v rámci OP VaVpI se naprosto ztotožňuji s obsahem článku. Jsme vědecko výzkumnou fakultou, jehož výzkumná část za posledních deset let zaznamenala neskutečný rozvoj, na kterém se pozitivně podepsal současný systém hodnocení VaV. Systém má své „mouchy“, ale v chaosu MŠMT je jednou z mála stabilních částí rozvoje. Prozatím nikdo nic lepšího nevymyslel, tak proč „kafemlejnek“ bourat od základů.
prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc. děkan 1. LF UK (16. 2. 2012, 22:47)
Souhlasím s uvedným textem, pro hodncení vědy je důležité mít trasparentní mechanismy, které je třeba v průběhu vývoje kultivovat a podrobit je evolučnímu vývoji, pokud neexistuje nový „lepší systém“.
doc. Dr. Ing. Miroslav Plevný, děkan, Fakulta ekonomická Západočeské univerzity v Plzni (17. 2. 2012, 14:52)
S textem souhlasím. Jsem zástupcem fakulty, které „kafemlejnek“ namlel hodně málo, ale dle mého názoru oprávněně. Před dvěma roky jsem fakultu převzal z hlediska vědy v žalostném stavu. Díky „kafemlejnku“ je nyní nastartován obrat. Přestože se výstupy např. z roku 2011 ve výsledcích hodnocení projeví až za dva roky, řada především mladších kolegů má šanci a hlavně motivaci ukázat, co v nich je.
Prof. PhDr. Petr Matějů, Ph.D., předseda Grantové agentury České republiky (18. 2. 2012, 20:05)
S hlavními tezemi článku se ztotožňuji. Metodika hodnocení posílila zdravou soutěž a motivace publikovat v prestižních časopisech nejen v přírodních vědách, ale též ve společenských vědách, kde je situace z řady důvodů (zejména však díky odporu mnoha institucí přijmout ve světě běžná kritéria vědeckého výkonu) mnohem horší než jiných vědních oblastech. Určité problémy, které uplatňování Metodiky přineslo, nebyly primárně způsobeny tím, jaká kritéria do hodnocení výsledků vědeckého bádání vnesla, jako spíše využíváním (resp. zneužíváním) mezer, které umožnily „převlékat“ nekvalitní výsledky do bodovatelných kategorií. Tím byly poškozeny zejména instituce, které se touto typicky „švejkovskou“ cestou nevydaly. Navíc Metodika byla na řadě institucí nevhodně aplikována na nižší úrovně, než bylo původně jejími tvůrci zamýšleno. V grantové soutěži GAČR se Metodika projevila jednoznačně pozitivním způsobem.
doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D., děkan Filozofické fakulty UK v Praze (19. 2. 2012, 12:34)
Jakkoliv mají humanitní vědy k současnému systémem mnoho výhrad a vidíme zde určitá „bílá místa“, která dost dobře nereflektují způsob naší vědecké práce, s hlavní ideou článku se v každém případě ztotožňuji, protože se obávám naší „klasické“ české cesty „od zdi ke zdi“. Vidím i ve stávajícím systému pozitivní aspekty, stejně jako celkem otevřenou možnost jeho rozvoje.
doc. MUDr. Ondřej Hrušák, Ph.D., děkan 2. lékařské fakulty UK v Praze (19. 2. 2012, 22:51)
Jsem kategoricky proti návratu k systému leštění klik. Nicméně i systém, který jeho kritici pokřtili jako „kafemlejnek“ je nutné zbavit chyb: 1: (počátečního) zbytečného lpění na zcela totožném výpočtu pro všechny oblasti bádání 2: zaplevelení měkkými kritériemi (často s malým bodovým hodnocením, což se dá nahnat vysokou produkcí) 3: trestuhodné snahy z veřejných výzkumných peněz platit průmyslový vývoj v soukromých firmách a 4: nesprávného zohlednění autorského podílu u mezinárodních kolektivů autorů. Pro hodnocení biomedicíny vystačíme s hodnocením, postaveném na mezinárodních publikacích, po opravení bodu 4 výše. Dovolíme-li (některým) politikům a armádě podprůměrných vrátit se k rozdělování peněz podle leštění klik, podrazíme tím současné i budoucí kvalitní české vědce.
Prof.MUDr. Michal Anděl, CSc., děkan 3. lékařské fakulty UK (20. 2. 2012, 10:29)
S přízpěvkem se ztotožňuji. Myslím, že však název by měl být jednoznačnější: „kafemlejnek“ přinesl především pozitiva. Hodnocení vědecké práce na přírodovědeckých a lékařských fakultách musí probíhat dle jasných, průhledných, reprodukovatelných a přiměřeně přísných kriterií.Osobně se domnívám, že pro naše obory je zbytečné, možná i chybné, aby byla hodnocena kategorie recenzovaných časopisů bez faktoru impaktu. Naopak si myslím, že hodnocený faktor impaktu by měl být minimálně 0,5. Změna metodiky by se měla týkat i mezinárodních autorských týmů. Dosavadní metodika totiž nespravedlivě nadhodnocuje. Jasná kriteria dovolují srovnávat podobné obory v různých institucích a také obory mezi sebou. Pak by možná mohlo přijít nějaké hodnocení, ale to by muselo zásadně stát na jasných datech. Se znalostí naší spučasné situace si nedovedu představit, že by mohlo být skutečně objektivní.
doc. Ing. Miroslav Čech, CSc., děkan, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT (20. 2. 2012, 11:04)
S obsahem článku se naprosto ztotožňuji. Současný systém hodnocení má samozřejmě nedostatky, které je ale nutno odstraňovat a dále systém vylepšovat. Vytvářet naprosto nový a netransparentní systém hodnocení je dle mého názoru cesta nesprávným směrem.
prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., rektor Univerzity Karlovy (20. 2. 2012, 11:46)
Ve vědě nakonec vždy jde o opublikované výsledky, bez nich nejde o vědu. To by měl efektivní systém financování vědeckých institucí zásadně odrážet, a to s maximální transparentností. Pokud by v něčem měl být současný systém vylepšen, tak ve větším důrazu na nejkvalitnější publikace. Užitečné (a snadné) by bylo zařazení prvku autoevaluace, t.j. celostátně by byla hodnocena jen jistá (menší) část vědeckých výsledků, kterou by daná instituce vyhodnotila jako to nejlepší ze své produkce.
prof. Ing. Petr Lošťák, DrSc., Fakulta chemicko-technologická Univerzita Pardubice (20. 2. 2012, 12:46)
S obsahem dopisu souhlasím. V současné době používané hodnocení, i když ne zcela dokonalé, je vždy lepší než neprůhledné hodnocení kvality institucí komisemi za zavřenými dveřmi.
prof. RNDr. Miroslav Mašláň, CSc., rektor Univerzity Palackého v Olomouci (20. 2. 2012, 15:32)
Systém hodnocení, který se několik let uplatňuje, přinesl řadu pozitivních vlivů pro aktivizaci vědecké práce. Pozitvní vliv převažuje nad některými problematickými a negativními fakty. Navíc řada problematických aspektů byla odstraněna. Jsem toho názoru i nadále systém využívat pro stanovení financování výzkumných organizací. Systém je možné nadále zdokonalovat a vylepšovat, opuštění tohoto systému by bylo jistým krokem zpět v hodnocení kvality.
Jiří Lach, děkan, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci (20. 2. 2012, 21:56)
1. „kafemlejnek“ je nutno nyní uchovat v platnosti pro nejbližších minimálně 5 let, jinak hrozí stejný chaos a kumulace dalších nespravedlností; 2. případný nový způsob financování je zapotřebí důkladně připravit a konfrontovat s vyspělou zahraniční praxí. Připomínkování musí být mezioborové; 3. budoucí úpravy „kafemlejnku“ musí přestat znevýhodňovat hlavní výstupy v sociálních a humanitních vědách (např. monografie, kapitoly v monografiích)oproti vědám řírodním a technickým; 4. ani stávající „kafemlejnek“, ani případný nový systém nepomohou, pokud bude klesat podíl výdajů HDP na vědu a výzkum, což se nyní v ČR děje.
doc. Ing. František Vávra, CSc., děkan, Fakulta aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. (20. 2. 2012, 22:20)
Každý systém hodnocení vědy a výzkumu má v sobě systematickou chybu. ?Kafemlejnek?, přiznejme si, není systémem hodnocení. Je to kalkulační prostředek pro rozdělování (politických) peněz. Než se kdokoliv přikloní k některé změně, měl by, alespoň sám pro sebe, zodpovědět několik otázek. Čemu má změna sloužit? Komu má změna sloužit? Stojí zato nahradit jedny chyby chybami jinými? Bude nový systém alespoň tak ?dobře nebo špatně? předvídatelný a motivační jako původní?
prof. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., děkan Lékařské fakulty UP v Olomouci (21. 2. 2012, 17:56)
Plně souhlasím s textem článku a osobně považuji stávající systém „kafemlejnku“ spíše za pozitivní a současně motivující. Za prospěšné považuji především to, že bodované výsledky jsou transparentní a je možné s nimi pracovat na úrovni vysokých škol a jednotlivých fakult. Jsem pro zachování podstaty stávajícího systému, který lze nadále zlepšovat, ale s jeho zrušením a nahrazením novým principem (který zatím ani není známý) osobně nesouhlasím.
Daniel Münich, CERGE-EI (společné pracoviště UK a AV ČR) (22. 2. 2012, 16:09)
S řadou argumentů autorů ve prospěch kafemlejnku vřele souhlasím.Například: * Kvalita hodnocení výsledků VaV byla před zavedením kafemlejnku v ČR dlouhodobě tristní. Kvalitní výzkum trpěl a nebyl doceňován. * Systém výzkumných záměrů byl systémově špatně postavený (pro účely inst. financování) a špatně i realizován. * Kafemlejnek je velice průhledný, transparentní a pro vykazování poměrně nenáročný Než-li však vyřknout stručný petiční soud o kafemlejnku, tak to je lepší mlčet. Věc totiž není černobílá. Naopak je hodně složitě šedivá. I proto jsou diskuse kolem kafemlejnku tak vášnivé. A proto je mé vyjádření delší na http://metodikahodnoceni.blogspot.com/…mlejnku.html!/2012/02/pozitiva-negativa-kafemlejnku.html
doc. RNDr. Michal Mergl, CSc., proděkan FPE ZČU (27. 2. 2012, 08:29)
Zcela souhlasím, jako proděkan pedagogické fakulty, který je zodpovědný za oblast VaV, s názory, které jsou vyjádřeny v Lidových novinách. Ač je systém v určitém směru pro fakulty pedagogické nepříznivý – mám tím na mysli neuznávání např. učebnic pro základní a střední školy jako vědeckých výstupů, protože v určitém smyslu vědeckými výstupy jsou – systém RIV považuji za nejspravedlivější systém, který si umím představit. Jednoznačně odměňuje konkrétního pracovníka, byť prostřednictvím pracoviště, za jeho VaV výkon. Kdybych přece jenom mohl doporučit nějakou změnu, tak bych doporučil (pokud by to technicky šlo), aby RIV body byly přidělovány pracovníkovi a byly PŘENOSITELNÉ s pracovníkem z pracoviště na pracoviště. Potom by se Ti opravdu produktivní stávali žádaní, a Ti neproduktivní by se systému vypadávali. Není to myšlenka moje, ale hezky ji naformuloval již prof. J. Fleger před pár lety ve Vesmíru a já se s ní zcela ztotožňuji. Možná to ale naše politická reprezentace vidí úplně jinak. Pokud Hodnocení bude probíhat jinak, ti pracovití podlehnou deziluzi a budou hledat systém JINDE (mám tím na mysli svět za hranicemi). A pokud financování prostřednictvím RIVu zmizí, žádné jiné zdroje pro VŠ je nenahradí.
Prof. Ing. Miroslav Strnad, DSc., vedoucí Laboratoře růstových regulátorů, společné pracoviště ÚEB AVČR a PřF UP v Olomouci (14. 5. 2012, 10:16)
Kafemlejnek přinesl stoprocentně stimul publikační aktivitě. Velmi významně ovlivnil na univerzitách směřování publikační aktivity do kvalitních časopisů a podpořil výrazně růst řady kvalitních vědeckých týmů. Má samozřejmě i svá negativa – například bodově špatně nastavené výsledky v oblasti aplikovaného výzkumu, které vedou k příliš snadnému získávání některých druhů výsledků typu Z,F,G,H, N a R. Osobně si myslím, že by se měl celý systém dále vylepšovat, než kompletně rušit. Je to cesta od zdi ke zdi, kdy velká většina země neví co bude zítra. Ani hodnocení ústavů AVČR nebylo totiž bez chyb. Žádný stoprocentně dokonalý systém totiž nejde ani vytvořit. Co zvolit něco mezi tím, co chce akademie a co chtějí univerzity? Část rozpočtu zafixovat (je zvykem v zahraničí) a část nechat pod vlivem stimulačního působení kafemlejnku. Systém podobný kafemlejnku (s fixovaným rozpočtem pro jednotlivé týmy na úrovni cca 70–80%) jsem uplatnil při řešení záměru, na kterém se podílelo celkem 14 pracovišť PřF a LFUP. Tento kefemlejnku podobný stimulační systém měl až neuvěřitelně blahodárné účinky na publikační i patentovou aktivitu – za 7 let vzrostla několikanásobně. Další aplikační výsledky jsme vzhledem k jejich nízké validitě nezařazovali. V sousedních zemích jsou dnes univerzity i další výzkumné instituce hodnoceny také podle výsledků přímo a dokonce i bez mezinárodního hodnocení (viz. Německo).
