Bluesový Slavík v refektáři

Autenticky syrové blues v interpretaci skupiny Charlieho Slavíka proměnilo refektář MFF UK v nefalšovaný jižanský juke joint. Barokní prostor přečkal tento „střet civilizací“ důstojně.

Většina matfyzáků má ráda výzvy. Poněkud netradiční (a pro někoho snad i nečekanou) výzvou byl pravidelný fakultní koncert, při němž padlo mnoho doposud zavedených konvencí. Většina návštěvníků však nakonec přistoupila na hru nespoutané formace Charlieho Slavíka a nechala se okouzlit emocemi syrového blues při poslechu a na konci koncertu vlastně i při tanci.

Charlie Slavík je mistrovským hráčem na foukací harmoniku. Sólově se podílel na řadě hudebních nahrávek jak v ČR, tak v zahraničí. V USA navíc obstál v prestižní bluesové soutěži IBC, kde postoupil jako jediný Čech v historii až do semifinále.

S naprostou sebejistotou ovládá všechny možné polohy foukací harmoniky, která rozhodně nepatří k nástrojovým oporám tradičního koncertního repertoáru. Tím zajímavější je poznání, jak dokáže vyjádřit na jedné straně velmi jemné a straně druhé až brutální hudební barvy.

Neméně energičtí byli členové jeho doprovodné skupiny. Sóla zpívajícího kytaristy Jiřího Maršíčka místy až brala dech. Obrovský um i nadhled prokázal stylizacemi své hry podle velkých vzorů, jakými byli B. B. King nebo Chuck Berry. Podobně zajímavý prostor si dokázal vymezit i hostující baskytarista Jan Kořínek. Celek pak u bicích doplňoval Tomáš Vokurka.

Blues je založeno na emocích a často na emocích vyhrocených, kontrastních či postupně gradovaných. Jeho účinek proto může být až terapeutický, od naprostého odmítnutí k naprostému poddání se. Stejně tak se vyvíjel celý koncert. Velkým finále byla nekončící skladba ve stylu juke jointů, lehce odlehlých a často polorozpadlých putyk typických pro jihovýchod USA. Ostřejší kontrast vůči povznesenému baroku refektáře si snad ani nemůžeme představit…

Originální zážitek umocňoval fakt, že celá formace používala elektronkové ozvučovací aparatury. Nezaměnitelný zvuk „lamp“ (a podle některých jejich až přespřílišný výkon) k autentickému podání rozhodně patřil.

Lehce ohlušené publikum si na konec koncertu vyžádalo ještě přídavek, který ve skladbě One More Chance with You amerického skladatele, harmonikáře a kytaristy Little Waltera (1930 – 1968) připomněl, kolik odstínů má blues a kolik pozdějších hudebních žánrů by bez něj neexistovalo. Výprava ke kořenům s Charliem Slavíkem byla už z tohoto důvodu rozhodně zajímavá.

– OMK –