Dalekohled VLT odhaluje původ planetek
Mezinárodní tým astronomů pořídil detailní snímky více než čtyřicítky planetek z oblasti tzv. hlavního pásu. Dvouleté pozorování pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) přináší důležité informace nejen o tvarech a složení, ale také o samotném původu těchto těles v naší sluneční soustavě.
Na nové studii, kterou dnes zveřejnil prestižní časopis Astronomy and Astrophysics, pracoval rozsáhlý vědecký tým pod vedením Pierra Vernazzy z Laboratoire d’Astrophysique de Marseille. Na výzkumu se zásadním způsobem podíleli také pracovníci Astronomického ústavu UK Josef Hanuš, Josef Ďurech a Miroslav Brož.
Dalekohled VLT, který v Chile provozuje Evropská jižní observatoř (ESO), pořídil detailní snímky povrchů celkem 42 největších těles nacházejících se v hlavním pásu mezi drahami Marsu a Jupitera. Nikdy předtím nebyla tak velká skupina planetek zobrazena v tak vysokém rozlišení. V minulosti byla sondami Rossetta a Dawn navštívena pouze tři velká tělesa hlavního pásu, a to konkrétně trpasličí planeta Ceres a planetky Vesta a Lutetia.
V rámci nového pozorování, které probíhalo v letech 2017–2019, byly zpřesněny tvary většiny ze 42 zkoumaných těles, a to včetně největších topografických útvarů a kráterů; astronomům se podařilo zobrazit téměř všechny planetky větší než 200 km. Největší planetky Ceres a Vesta mají v průměru přibližně 940 a 520 km. Naopak ty nejmenší, Urania a Ausonia, měří zhruba jen 90 km.
Analýza odvozených 3D tvarů ukázala, že planetky tvoří dvě rozličné skupiny. Některé jsou téměř dokonale sférické, jako například Hygiea a Ceres, zatímco jiné mají protáhlejší tvary. Nejextrémnější případem je Kleopatra, která bývá díky svému tvaru občas přirovnávána ke kosti pro psa (dog-bone).
Kombinací tvarů a hmotností planetek se dá odvodit jejich průměrná hustota. Potvrdilo se, že některá tělesa mají hustotu pouze 1,3 gramu na centimetr krychlový, což je přibližně hustota uhlí. Jiné mají naopak hustotu až 4,4 gramů na centimetr krychlový, což je více než hustota diamantu (3,5 gramu na centimetr krychlový). Tento velký rozdíl naznačuje, že složení planetek se výrazně liší, což podle autorů studie nutně souvisí s jejich původem. Tak obrovskou rozmanitost složení je podle vědců možné vysvětlit pouze tím, že tělesa pocházejí ze zcela odlišných oblastí sluneční soustavy. Například planetky s nejnižší hustotou pravděpodobně vznikly za oběžnou drahou Neptunu a migrovaly na své současné místo.
Takové poznatky bylo možné získat díky mimořádně citlivému přístroji SPHERE (Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch), který je součástí dalekohledu VLT. Ještě detailnější snímky povrchů planetek by měl v budoucnu poskytnout dalekohled ELT (Extremely Large Telescope). Ten je v současné době v Chile ve výstavbě a provoz zahájí ke konci tohoto desetiletí. Astronomům umožní studovat objekty o průměru 35–80 km, krátery o velikosti přibližně 10–25 km, a dokonce také řadu těles ve vzdáleném Kuiperově pásu.
podle TZ ESO, úvodní foto: ESO
