Malá galerie vědeckého obrazu zve na jubilejní 100. výstavu

Zakladateli a kurátorovi galerie prof. Janu Valentovi trvalo vymýšlení vhodné jubilejní výstavy dlouhou dobu. Nakonec se rozhodl oslovit Mgr. Aleše Svobodu, vedoucího katedry teorie umění a tvorby FHS UK, který se věnuje počítačovému generativnímu umění. Motivací v pozadí této volby je „uzavření jednoho cyklu vývoje po spirále“.

První výstava v MGVO nazvaná Nematematická krása matematiky totiž představila počítačem generované grafiky bývalého pracovníka katedry didaktiky matematiky doc. Jaroslava Blažka (1925–2007), který se začal otázkami využití počítačů ve výtvarném umění věnovat již začátkem 60. let 20. století (kdy používal jeden ze dvojice prvních počítačů na československých vysokých školách – typ LGP 30). Tehdy také navázal spolupráci s (později světoznámým) malířem Zdeňkem Sýkorou (1920–2011), se kterým vyvinul originální postupy pro generování grafických struktur. Jeho uměleckou tvorbu formovali také další lounští umělci Vladislav Mirvald (1921–2003) a Kamil Linhart (1920–2006). Později Blažek vypracoval způsob vytváření abstraktních grafik přímo zobrazováním matematických objektů, zejména funkcí dvou proměnných.

Aktuální výstava Algoritmy v umění, dá se říci, vyrůstá ze stejných kořenů. Učitelem Aleše Svobody (* 1956) byl totiž právě Zdeněk Sýkora, který také vedl jeho diplomovou práci. Výstava představuje výběr z pěti cyklů počítačového generativního umění (computer generative art): Te-XT rumor (2015–2016), Systém 25XT3 (2017), Kroužení (2016–2018), Rekurze soustředných čtverců (2016–2018) a Flora (2020–2022). Ve všech autor využívá propracované algoritmy, které organizují tvary, barvy a jejich vztahy na základě užití poměrů zlatého řezu, průběhu periodických křivek a statistických zákonitostí.

Připomeňme ještě text, kterým kurátor před 18 lety nastínil motivaci vzniku MGVO. Snad alespoň některé tehdy vytčené cíle byly částečně naplněny:

Hledání krásy jistě není hlavním úkolem exaktních věd. Přesto přináší poznávání přírody i estetické prožitky. Zdá se, že příroda je udělána nejen tak, že může být lidmi poznávána, ale zároveň i tak, že jim poskytuje libé pocity z nacházení krásy. Radost z poznání tak jde ruku v ruce s prožitkem krásy. Krása je skryta v elegantní struktuře stavby přírody, v jejich symetriích, harmonii a účelnosti. Estetická hodnota byla třeba Einsteinovi kritériem při posuzování pravdivosti možných teoretických modelů.

Nové vědecké poznatky vědci sdělují světu v článcích a přednáškách; estetický prožitek si však nechávají většinou pro sebe. Jakoby se styděli o něm mluvit, aby to nevypadalo, že se nechávají rozptylovat nepodstatnými věcmi. Nové nápady a neotřelé pohledy však nemohou vzniknout rigorózním rozvíjením stávajících poznatků, a jedním ze zdrojů inspirace pro nové nápady může být třeba krásno a snaha najít elegantní, jednoduché, symetrické teorie pro popis přírody. Zobrazení přírodních krás také může sloužit k propagaci vědy a získávání nových adeptů pro poslání badatele.

Zkusme tedy ukázat tuto krásnou stránku vědeckého poznání v této Malé galerii vědeckého obrazu zde na půdě Matematicko-fyzikální fakulty. Může to být inspirace pro studenty, oživení pracovního prostředí pro zaměstnance i příspěvek k rozptýlení falešných představ o nezáživnosti matematiky, fyziky a dalších věd v očích veřejnosti.

Motto

... je to mnohdy právě věda a technika která nám odhaluje nové pohledy na náš „okoukaný“ svět a nabízí tak výtvarníkům netradiční prostředky k novému vyjádření myšlenek a dojmů.

Jan Schlemmer

... krása se musí vydobývat. Nepřichází nikdy sama. Je odměnou za naše úsilí hledat a najít. Samo toto hledání je totiž její součástí. Je napětím a úlevou. Je vzruchem celé naší bytosti ... Dobývejme proto krásu, kde můžeme.

Dušan Šindelář

OPMK, prof. Jan Valenta