Okouzlení šansonem

Recitál Radky Fišarové smyl všechny útrapy všedního dne. Večer inspirovaný francouzským šansonem byl skutečně mimořádnou tečkou za fakultními koncerty v tomto akademickém roce.

Šanson potřebuje upřímnost. Pokud se zpívá na efekt, jeho kouzlo mizí. Šanson potřebuje energii a pochopení, není to obyčejná písnička. A nesmí se jen poslouchat, musí se sdílet. Našli bychom asi mnoho dalších drobných přísad, které dělají tento žánr tím, čím je.

Svůj vlastní (a zřejmě trochu tajný) recept na šanson má rozhodně zpěvačka Radka Fišarová, jejíž recitál v doprovodu jazzového tria a akordeonu byl skutečně ojedinělý, jak výběrem skladeb, tak skvělou interpretací. Už po několika prvních písních musela v hlavách nadšeného publika vytanout otázka, jak to vlastně dělá. Málokdo totiž dokáže tak upřímně prožít všechny emoce, které šanson ukrývá, a přidat k nim své vlastní pocity a názor.

V průběhu večera zazněly nejen slavné i méně známé písně z repertoáru Edith Piaf a Charlese Aznavoura, ale také původní skladby šansonem inspirované. Některé z nich Radka Fišarová sama složila, k dalším napsala originální texty.

Pozornost zasluhují také akordeonová sóla Alexandra Yasiňského, která kontrastovala dramaturgii koncertu. S naprostou přesností přednesl Libertango Astora Piazzolly a také vlastní skladbu Hlubiny. Dalším písním pak dával mnohdy netradiční výraz, stejně jako členové jazzového tria ve složení Ondřej Sluka (bicí), Jan Greifoner (kontrabas) a Ondřej Kabrna (klavír).

Publikum si v závěru koncertu doslova vytleskalo dva přídavky a nevyslovené přání, aby sdílení inspirované francouzským šansonem pokračovalo, bylo naprosto evidentní. Nikdo si v tu chvíli už nevzpomněl ani na odpolední krupobití toho dne, ani na komplikace v dopravě, kvůli kterým musel být začátek koncertu odložen. Všichni podlehli atmosféře šansonového okouzlení, kterou v refektáři fakulty vyčarovala Radka Fišarová.

Další fakultní koncert proběhne v Karolinu v říjnu letošního roku.

– OMK –