První divadelní hra napsaná umělou inteligencí má za sebou premiéru

Inscenaci AI: Když robot píše hru uvedlo v pátek 26. února Švandovo divadlo. Stalo se tak symbolicky sto let po světové premiéře slavného dramatu Karla Čapka R.U.R., ve kterém poprvé zaznělo slovo robot. Hodinové představení a následnou diskusi s tvůrci měli diváci možnost zhlédnout online v pátek v přímém přenosu a následně až do pondělí v záznamu.

„Tento projekt je pro mě splněním životního snu, protože v sobě spojuje hned několik věcí, které mám rád: Karla Čapka, umělou inteligenci, výzkum v oblasti práce s jazykem a divadlo,“ uvedl během diskuse vedoucí projektu dr. Rudolf Rosa, který působí na Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK.

Divadelní hra, která měla v pondělí odpoledne na YouTube kanále Švandova divadla skoro sedm tisíc zhlédnutí, je prvním výstupem dvouletého výzkumného projektu THEaiTRE podpořeného Technologickou agenturou ČR. Kromě Matfyzu a Švandova divadla se na něm podílí také Divadelní fakulta AMU a zástupci CEE Hacks.

Cílem projektu je prozkoumat možnosti a hranice umělé inteligence. „Abychom mohli umělou inteligenci v budoucnu používat ke svému prospěchu, musíme ji nejprve pochopit,“ přibližoval motivace společného výzkumu vědců a divadelníků loni na jaře dr. Rosa.

Společně s kolegy z Ústavu formální a aplikované lingvistiky vyvinul systém pro automatické generování scénářů založený strojovém učení. Využil k tomu jazykový model GPT-2 od organizace OpenAI. Ten byl trénován na 40 GB textu z osmi milionů internetových stránek. Čeští vědci jej upravili a následně dali k dispozici divadelníkům.

Výslednou divadelní hru napsala z 90 procent umělá inteligence, pouze z deseti procent do textů zasahoval člověk, jak tvrdí autoři projektu. Tým zadal počítači vždy úvodní scénickou poznámku a první dvě repliky, a následně jej nechal vygenerovat pokračování. Texty byly generovány v angličtině a poté pomocí překladače CUBBITT, vyvinutého rovněž na Matfyzu, přeloženy do češtiny.

Seskládáním vybraných dialogů vznikla divadelní hra o osmi scénách zachycující pouť robota lidským světem. Ta se podle autorů projektu pohybuje na pomezí žánrů černé komedie a existenciálního dramatu. „Byl jsem překvapený, co hra říká o nás jako o lidech a autorech – jaká jsou naše častá témata. Ukazuje, jak často se mezi tématy objevuje násilí nebo sex,“ uvedl během diskuse dramaturg David Košťák. „Překvapilo mě, že se do inscenace otiskla doba, ve které jsme ji zkoušeli. Je v ní motiv izolace, strachu, úzkosti i nejistoty,“ dodává k tomu režisér Daniel Hrbek.

„V zásadě se povedlo, co jsme si vytyčili. Zjistili jsme, že umělá inteligence dokáže vygenerovat scénář divadelní hry, a že jí to jde dokonce snadněji, než jsme si na začátku mysleli,“ konstatuje Rudolf Rosa. Zároveň však vedoucí projektu přiznává, že s týmem narazili na několik problémů. „Zásadním problémem, který zatím přetrvává, je naučit nástroj, že postavy, vystupující ve hře, jsou svébytné, že mají různé cíle a motivace. To je nedostatek, který vyplývá z toho, že systém není trénovaný na dialozích či divadelních hrách, ale na obecných textech, kde hovoří pouze jeden člověk.“

Nejen na tento problém se tedy chce teď se svým týmem zaměřit. Páteční premiérou totiž projekt nekončí. Systém budou výzkumníci nadále vylepšovat a za rok chtějí ve spolupráci s divadelníky uvést novou divadelní hru. Tu stávající, AI: Když robot píše hru, budou moci diváci vidět také živě poté, co se znovu otevřou divadla.

OPMK, úvodní foto Alena Hrbková