Zkouška ze swingu

Zkušební komise, která téměř do posledního místa zaplnila refektář, už v minulosti několikrát výkony swingařů přísně, ale většinou s nadšením posuzovala. Tentokrát však šlo o koncert, který vybočil z očekávatelného schématu. Čistě akustická interpretace není v tomto žánru příliš častá a ne všichni se odvažují ponořit do evergreenů bez elektronické aparatury.

Jan Smigmator však v „unplugged“ pojetí nezaváhal. Už při předchozím koncertě si chválil akustiku refektáře. Tentokrát se tedy spolehl jen na ni a výsledný zvuk byl skutečně výjimečný. Přispěla k tomu jistě perfektní souhra všech hudebníků. Teprve de facto intimní pojetí slavných písní odhalilo harmonie, které jindy zaniknou v zesilovačích.

Projekt Akusticky (Acoustic) oprávněně sází „jen“ na čistou hudbu a na okamžitou inspiraci, kterou vyvolává jak v interpretech, tak v publiku. Spolu se zpěvákem vystoupili výtečný klavírista Vladimír Strnad a kontrabasista Jan Greifoner. Zvláštním hostem večera pak byl přední český saxofonista Svatobor Macák. Bez nadsázky šlo o setkání čtyř mistrů (téměř) čtyř generací. Tohle umí opravdu snad jen swing.

V dnes už klasických skladbách tzv. Velkého amerického zpěvníku zazářili postupně všichni. Jan Greifoner zahrál skvělé kontrabasové sólo ve skladbě Davida Manna In the Wee Small Hours of the Morning, již známe především v podání Franka Sinatry. Vladimír Strnad pro změnu rozvedl klavírní improvizaci na téma Moon River. Ústřední píseň filmu Snídaně u Tiffanyho napsal Henry Mancini původně pro Audrey Hepburnovou, ale velmi rychle pronikla do repertoáru swingových zpěváků.

Jazzový saxofon Svatobora Macáka pak hýřil tolika barvami, bohatým a plným výrazem, že ve dvou písních vytvořil vlastně malý samostatný koncert. Zároveň se však v dalších skladbách přes svoji mistrnost (či spíše právě pro ni) naprosto podřídil dalším hlasům v přátelském swingovém dialogu.

Letošní 120. výročí narození George Gerschwina (26. 9.) pak bylo dobrou záminkou k „rozmlouvání“ v písních jako Oh, Lady Be Good!, A Foggy Day nebo Embraceable You.

Jan Smigmator v akustickém zaujetí předvedl širokou škálu hlasových poloh a mnohdy dával písním zcela originální výraz, intenzivnější a plný energie, která se jinak před mikrofonem často musí tlumit. Asi dobře věděl, že u akustické zkoušky obstojí, protože mezi jinak čistě swingový repertoár zařadil, snad jako malou provokaci, známou píseň Mattinata. Složil ji italský operní mistr Ruggiero Leoncavallo počátkem 20. století pro Enrica Carusa a na swingovém koncertě zazněla s vážností, jakou jen situace dovolovala.

Nadšené publikum odměnilo výkony všech dlouhotrvajícím potleskem. A ve zkouškovém období bývá na Matfyzu, buďme upřímní, dlouhotrvající potlesk spíše výjimkou…

– OPMK –