Života běh

Antonín Bečvář se narodil 1. června 1901 ve Staré Boleslavi. Od 16 let žil v Brandýse nad Labem. Rodinné prostředí vytvářelo dobré podmínky pro Antonínův duchovní a umělecký rozvoj – hodně četl, což mu dalo schopnost lehce a zajímavě psát. Byl také hudebně nadán, výborně se naučil hrát na klavír a s jednou přítelkyní dokonce provozoval taneční školu. Pak se však jeho zájmy zaměřily jiným směrem. V roce 1927 postavil na zahradě rodinné usedlosti v Brandýse malou hvězdárnu a sám pro ni vyrobil dalekohled a montáž. Začal publikovat v Říši hvězd a zapojil se do různých pozorování. Antonín Bečvář měl od dětství dosti podlomené zdraví, onemocněl křivicí, což velmi ovlivnilo jeho životní dráhu.

Studoval klimatologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Svá studia ukončil, po přerušení ze zdravotních důvodů, až roku 1934 disertační prací Soustavy mraků a krátkodobá prognóza povětrnosti v Čechách. Několik let byl asistentem prof. Stanislava Hanzlíka a studoval historické klimatické změny např. pomocí letokruhů na pařezech. V roce 1937 přijal místo státního klimatologa ve Vysokých Tatrách na Štrbském Plese, kde také zřídil malou astronomickou observatoř. Její výhodnost jej překvapila: „Vysoká poloha mé nové observatoře nejen splnila všechny mé naděje, ale často je i předčila... Nijak proto nelituji, že jsem jejímu uskutečnění věnoval všechny své prostředky a ještě se zadlužil.“

Po Mnichovské dohodě a rozpadu Československa v roce 1938 musela být zrušena Čs. astrofyzikální observatoř ve Staré Ďale (dnešní Hurbanovo), protože se posunula hranice ve prospěch Maďarska. Vybavení a část knihovny zachránil tehdejší ředitel observatoře dr. Bohumil Šternberk zajištěním rychlého odvozu dále od hranice – šlo především o tehdy výjimečný reflektor o průměru 60 cm.

V letech 1941–43 inicioval Bečvář výstavbu nové vysokohorské observatoře na Skalnatém plese a prosadil, aby zmíněný dalekohled byl umístěn v této nové observatoři. Když v roce 1941 vstupoval A. Bečvář do pracovny slovenského ministra školství F. Siváka, nejen že byl přijat, ale o svém návrhu na stavbu hvězdárny ministra přesvědčil. Také finanční prostředky se záhy našly – mj. se použila finanční sbírka původně určená na vybudování Štefánikovy hvězdárny v Bratislavě.

Dokončením výstavby hvězdárny na Skalnatém plese v září 1943 a prvním pozorováním sluneční fotosféry začala další etapa Bečvářova života i novodobá úspěšná historie slovenské astronomie. Základním přístrojem observatoře byl Zeissův 60cm reflektor z roku 1926 a 20cm refraktor užívaný především k pozorování Slunce. Jako počáteční vědeckou orientaci observatoře stanovil A. Bečvář výzkum Slunce, malých těles sluneční soustavy a výzkum meziplanetární hmoty. Skalnaté pleso je i dnes jednou z nejvýše položených hvězdáren v Evropě.

V době vzniku Slovenského štátu r. 1939 nebyl na Slovensku ani jediný profesionální astronom. Po otevření Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v roce 1940 přizvalo vedení fakulty dr. Bečváře, aby studentům matematiky a fyziky přednášel astronomii. A tak Bečvář zahájil výuku pro 27 posluchačů a začal svoji úspěšnou, ale krátkou dráhu vysokoškolského pedagoga. Dobře ovládal slovenštinu a byl výborným učitelem. Zasloužil se také o založení univerzitního astronomického ústavu. Když však podal roku 1944 návrh na systemizaci míst ústavu, jeho návrh nebyl vedením fakulty přijat. Univerzita měla zájem na vybudování observatoře ve Vysokých Tatrách, ale Bečvář s tím nesouhlasil, neboť si byl vědom, že observatoř s univerzitním statutem by dostávala mnohem menší státní dotace než samostatné vědecké pracoviště. Později, když už byl ředitelem observatoře na Skalnatém Plese a současně ředitelem Astronomického ústavu v Bratislavě, umožňoval na Skalnatém Plese velmi ochotně praxi bratislavským studentům. Mezi nimi byla studentka Klára Heftyová z Kežmaroku, která se stala v roce 1947 Bečvářovou manželkou.

Na Skalnatém plese také Antonín Bečvář položil základ svému životnímu dílu – hvězdným atlasům. V roce 1948 dokončil se spolupracovníky svůj první hvězdný atlas: Atlas Coeli, který krátce po českém vydání vyšel i v zahraničí (v nakladatelství Sky Publishing Corporation, Cambridge, Massachusetts, pod názvem Atlas of Heavens) a stal se skutečným fenoménem v oblasti hvězdné kartografie.

V roce 1951 byl padesátiletý, světově uznávaný vědec z observatoře na Skalnatém plese propuštěn za okolností, které nejsou dodnes zcela vyjasněny. Roli hrály napjaté vztahy na izolovaném pracovišti i tehdejší politická situace. Bečvář se tehdy vrátil zpět do Brandýsa, opravil si hvězdárničku a započal práci na dalších hvězdných atlasech: Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964), které vyšly též v zahraničí.

Po celou dobu svého pobytu v Tatrách se Bečvář zabýval fotografováním a studiem mraků. Jeho usilovná a systematická práce vyústila v roce 1953 ve vydání neobyčejného díla Atlasu horských mraků. Bečvář byl prostě člověkem se širokým spektrem zájmů. Kromě astronomie a klimatologie se věnoval meteorologii a především rád fotografoval, stále rád hrál na klavír a housle a v neposlední řadě byl náruživým turistou a oddaným obdivovatelem hor. V roce 1948 vydal barevnou publikaci Vysoké Tatry. Napsal i literární novelu Jediné léto, která vyšla ve válečném roce 1940.

Dne 10. ledna 1965 Dr. Antonín Bečvář v Brandýse nad Labem zemřel. Tehdy prof. Zdeněk Kopal, světově uznávaný astronom českého původu, v nekrologu pro magazín Nature napsal: „Smrtí Dr. Antonína Bečváře ztratili českoslovenští astronomové jednoho ze svých nejvýznamnějších kolegů a svět nejdůležitějšího přispěvatele astronomické kartografii všech dob.“

• F. Jáchim: Antonín Bečvář (1901-1965). Čs. čas. fyz. 52, 32–39 (2002).
• J. Žďárská: Antonín Bečvář a hudba. Malá vzpomínka při příležitosti 120 let od narození. Čs. čas. fyz. 71, 473–75 (2021).

Ukázka fotografií