Fotografie hradů a zámků patří k nejstarším exteriérovým snímkům v českých zemích. Z hlediska dějin fotografie předcházelo jejich fotografování zájem o krajinářské motivy, protože fotograf zachycením konkrétní historické pozoruhodnosti měl obvykle zajištěn i odbyt snímku.

Nejstarší fotografie hradů a zámků byly v českých zemích pořízeny profesionálními fotografy, kteří pracovali technikou mokrého kolodiového procesu. Ta má vliv na kompozici i vzhled snímku absencí mraků i pohybujících se objektů. Až ke konci 19. století se ve větší míře na svých turistických putováních začali věnovat fotografiím historických pamětihodností i amatérští fotografové, jejichž tvorba měla již jiné cíle i estetické a technické parametry než předchozí generace fotografů.

Zejména snímky hradů jsou cenné nejen z hlediska změn v architektuře, ale především kvůli zobrazení proměn krajiny. Právě proměny krajiny patří k těm nejzásadnějším, které si člověk při srovnávání se současností uvědomuje. Krajina u většiny vystavených snímků je méně zalesněná, čistá, jakoby uklizená, bez spojových a komunikačních drátů a nápadných komunikací.

Na výstavě, která je připomenutím letošního 170. výročí zveřejnění vynálezu první v praxi používané fotografické techniky, jsou svými díly zastoupeni ti nejvýznamnější čeští fotografové 19. století: Jindřich Eckert, František Fridrich, František Krátký, Rudolf Bruner-Dvořák. Originály všech snímků pocházejí ze sbírky autora výstavy.

Výstavu připravil:

Pavel Scheufler, fotograf a historik fotografie, vysokoškolský pedagog a publicista. Vydal 37 knih o historické fotografii a připravil na 45 fotografických výstav. Jeho webové stránky www.scheufler.cz jsou obsáhlým informatoriem o dějinách fotografie v českých zemích v letech 1839 - 1918.

Plakát