Úvodem

Autor výstavy je přírodovědec. Přírodovědci jsou zkrátka takoví, že pořád něco hledají. Hledá divočinu, protože je ekolog a zajímá ho, jaký je rozdíl mezi krajinou s člověkem a krajinou bez člověka. A protože je navíc environmentální archeolog, přitahují ho světy minulé, dávno již ztracené. Tolik k vysvětlení titulu výstavy. Aby snad nevznikl dojem, že jde o počin nešťastníka trpícího nostalgií po ztraceném Rousseauovském ráji.

Autor je tedy vědec, nikoli fotograf-profesionál. Fotografuje vášnivě a často, ale většinou jaksi bokem, v průběhu badatelské práce. Výhoda je v tom, že zná svůj terén do hloubky. Mnohdy doslova, protože z povahy odborného zaměření často proniká pod zem, aby tam nacházel rozličná svědectví minulosti. Část roku pravidelně tráví na vědeckých expedicích. Většinou je taková expedice v pohybu, někdy je ovšem upoutána na jediné místo, třeba po dobu několika týdnů. Ale ani takové soustředění pozornosti není při fotografování na závadu, jak dokazují např. ikonické Sudkovy záběry z okna ateliéru. Každý fotograf přece dobře ví, že správné světlo přichází nečekaně a jednou za dlouhý čas.

Tato malá výstava rozhodně nemá být pokusem o posouvání hranic výtvarného umění. Je dokumentem o nenáhodných setkáních s pozoruhodnými situacemi, místy a nejrůznějšími živými bytostmi. Nic více a nic méně. Textový doprovod tomu odpovídá, když rámcově přibližuje širší okolnosti takových setkání. Vypovídá, co výzkumníkovi a fotografovi v jedné osobě stálo na konkrétním místě za pozornost, a čím je to zajímavé i pro diváka.

Doc. Petr Pokorný, Ph.D.

Přírodovědec, ekolog, environmentální archeolog. Ve volném čase též popularizátor vědy a amatérský fotograf. Dlouhodobě působí v Centru po teoretická studia, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

Autor je zavázán mnoha kolegům a přátelům, se kterými (a díky nimž) mohl sdílet radost z poznávání „divokých“ končin světa. Zvláštní poděkování patří zejména (abecedně): Brigittě Ammannové, Miroslavu Bártovi, Václavu Cílkovi, Lucii Juřičkové, Lence Lisé, Arnoštu Šizlingovi, Davidu Storchovi, Ladislavu Varadzinovi, Lence Varadzinové.

Živa

Výstavu produkovala redakce časopisu Živa

Živu – časopis pro popularizaci biologie – založil roku 1853 Jan Evangelista Purkyně

Časopis vydává Nakladatelství Academia za podpory Akademie věd České republiky. Živa přináší biologicky zaměřené články recenzované našimi předními odborníky, doplněné originální obrazovou dokumentací. Snaží se čtenářům srozumitelně přiblížit nové poznatky z oborů molekulární biologie a genetiky, virologie, parazitologie, ekologie a ochrany přírody, botaniky, mykologie, fyziologie rostlin i živočichů, zoologie bezobratlých i obratlovců, antropologie, paleontologie a dalších.

Publikuje příspěvky zabývající se jednotlivými druhy organismů, články a seriály shrnující dosavadní úroveň znalostí v určitém biologickém oboru, příspěvky o botanicky i zoologicky zajímavých lokalitách ČR a světových národních parcích, historické odkazy, mezioborové příspěvky, metodické články, aktuální informace, recenze a výroční články. Rubrikou K výuce, určenou nejen pro učitele a studenty, přispívá k šíření nejnovějších poznatků z biologických disciplín.

Ukázky vystavených fotografií