Slovo kurátora výstavy

55. výstava v Malé galerii vědeckého obrazu na MFF UK představuje starší černobílé fotografie Romana Sejkota. Jde o historické snímky z 80. let 20. století, které Roman Sejkot tvořil jako student učitelství fyziky na MFF UK. Některé snímky jsou dokumenty doby (život na koleji Hvězda, běh do Albertovských schodů, cesta na exkurzi do Sovětského svazu, prvomájový průvod na Letné etc. – téma volně navazuje na výstavu Fotografický stroj času I. o životě na MFF v 80. letech pohledem R. Kužela a J. Valenty, která proběhla před osmi lety), jiné ukazují počátky umělecké tvorby budoucího profesionálního fotografa (mimo jiné nositele ocenění World Press Photo). Jsou mezi nimi zajímavé konceptuální pokusy, resp. série fotografií (autorem nazývané Sejrie) „Poslední zkouška“ a „Knižní čtvrtek“. Vystavené fotografie jsou dobové zvětšeniny, kter povětšinou nebyly dosud vystavovány.

Na elektronickém výstavním panelu budou promítány ukázky současné a nedávné tvorby Romana Sejkota.

Výstava bude zahájena vernisáží ve středu 25. června 2014 v 17 hodin.

Přeji Vám hezký zážitek při prohlížení výstavy

Jan Valenta (kurátor MGVO)

Průvodní text autora

MULTIDIMENZIONALITA FOTOGRAFIE

Není to tak dávno, asi 30 let, od chvíle, kdy jsem pořizoval jako student MFF UK fotografie, na které se právě díváte a možná vzpomínáte na stejná místa, události a lidi. Co si z té doby pamatujeme? Moc ne a to jsme tím prostoročasem procházeli jako živé 4D scannery. Lidská paměť má podobu ementálu a jsou v ní obrovské bubliny. Paměť je selektivní součást lidské bytosti, dost si na ni stěžujeme a málo ji chválíme za to, jak je milosrdná. Duše člověka užívá sebezáchovné tlačítko "Delete".

Žiji 50 let, z toho 35 let fotografuji, 25 let profesionálně, 20 let fotografii učím. Při přípravě výstavy jsem si uvědomil, jak obrovskou proměnou prošla technologie zvaná fotografie za posledních 30 let. Kdo si např. plně uvědomuje, že před rokem 89’ byla fotografie na našem území téměř výhradně černobílá? Barevné byly jen některé časopisy, knihy a pohledy. Kolik vlastních barevných fotografií máte doma? Diapozitivy pořizoval a promítal jen málokdo. Minilaby k nám dorazily až po velké listopadové společenské revoluci. Skončilo vyvolávání fotek v koupelnách a fotoalba jsme měli od té doby barevná. Poslední fotografie máme na paměťových médiích.

Teď možná přemýšlíte o technice svých rodinných černobílých a barevných fotografií. Usnadním to a pokusím se o malé srovnání technologického vývoje fotografie v 80. letech 20. století a 20. letech 21. století. Co tedy před 30 lety existovalo? K čemu měl přístup každý z nás? Černobílá fotografie, proces negativ-pozitiv. Černobílý diapozitiv. Barevný proces negativ-pozitiv. Barevný diapozitiv a jeho převod na barevný inverzní papír. Instantní (okamžitá) fotografie. Když nebudu počítat rentgen, počátky digitální fotografie (dálkový průzkum Země) apod., dojdeme k 6 běžným technologiím.

Co k tomu lze dnes přidat? Digitální fotoaparáty. Barevné fotorealistické kopírky. Fotorealistické tiskárny k počítačům. Tisk fotografií na jakýkoliv materiál. Elektronické monitory (fotoaparáty, počítače, televize, mobily, tablety, hodinky, herní konzole atd.). Datové projektory. Skenery. 3D skenery. 3D fotoaparáty. Plenoptické fotoaparáty. 3D monitory (pasivní, aktivní, autostereoskopické). 3D lentikulární tisk. 3D tisk. Holografie (ano, i tu si můžete pořídit). Dostal jsem se k číslu 14 a určitě jsem nevyjmenoval vše. Počet současných běžně přístupných fototechnologií je asi 20.

Technologie fotografie zažívá v naší době nebývalý rozkvět a neexistují žádné známky zpomalení, naopak. Fotografií pořízených všemožným způsobem přibývá astronomickým tempem. Nabízí se otázka, proč? Už teď jsou schopny prohlédnout všechny digitální fotografie na síti jen ty nejvýkonnější počítače světa. Co bude za dalších 30 let? Osobně si myslím, že budeme sdílet obrazy a myšlenky telepaticky, základní teorii mám vypracovanou. Jenže, v roce 1984 se mi ani nesnilo o tom, v jakém stavu bude fotografie v roce 2014. Takže je dost pravděpodobné, že má vize pro rok 2044 je málo odvážná, přestože jsem částečně zaměstnán jako "Vizionář" v Centru strojového vnímání na Katedře kybernetiky FEL ČVUT.

Přeji Vám dobré světlo a výborné fotografie!

Roman Sejkot, Praha, 18. 6. 2014